Vývoj španělského hororu / Děs jako konvence
Horor bývá často chápán coby žánr značně podvratný. To může platit i pro jiné žánry, nicméně celá hororová kultura je založena právě na identifikaci s tímto předobrazem, který ji dobře prodává. V časech krize divácké návštěvnosti představuje horor jeden z mála žánrů, jenž stabilně láká diváky do kinosálů. Přetrvávající popularita hororu však vede k zamyšlení nejen nad jeho jedinečností, nýbrž také jednotvárností. Příhodný exemplář, na němž lze ukázat reakčnost hororu, představuje horor španělský, který má poměrně bohatou tradici, vyvíjel se na pozadí překotných transformačních změn a obvykle jej fanoušci spojují s „kvalitními“, „klasickými“ a hlavně „netradičními“ euro-horory. Pohled do historie i současnosti španělského hororu však odkrývá obraz docela jiný.
Podivuhodný i tuctový kabinet kuriozit
Horor má ze své podstaty znesvěcovat zavedené normy dominující kultury, zpochybňovat, co je považováno za tradiční a normální. Už sám pojem horor konotuje abnormalitu, krajnost, deformaci, transgresi, vnitřek (a vnitřnosti), (roz)rušení, noc nebo stín. Původně přitom neodkazoval jen ke zděšení či znechucení, nýbrž také k chvění, třesu. Horor však může intenzivně vyvolávat i pocity pobavení (splatter film...