Střihačka Jana Vlčková / Naladit se na osobitý styl
V roce 2004 natočila tehdy čerstvě zapsaná posluchačka katedry střihové skladby na pražské FAMU, Jana Vlčková, dvě povinná katedrová cvičení. Filmy Aragorn a Andrea se vzápětí „dostaly do řečí“ – díla začínající studentky, formálně zcela odlišná (Aragorn je „hraný experimentální snímek“, Andrea „dokument-portrét“), ale přitom stylově naprosto suverénní. V Aragornovi přesvědčuje osvobozená juxtapozice paralelně stojících příběhů a nepopisná, asociativní ilustrace. V Andree minimalistická práce s kinematografickými nástroji, intuitivní vytušení plastické a kontrastní dramatické postavy.
Oba snímky vznikly dva roky poté, co nový děkan FAMU Michal Bregant převrátil fakultu vzhůru nohama, změnil koncept výuky a vysloužil si za to nesmiřitelné nepřátele, kteří tvrdili, že zničil výuku praxe a bude vychovávat jen nefunkční teoretiky. Jana Vlčková nové fakultě posloužila coby bezprostřední, živoucí důkaz toho, že nový systém nese svoje plody, totiž formuje osobité tvůrce-praktiky. Petr Marek označil Aragorn ve výroční anketě Cinepuru za 2. nejlepší film roku. Z autorky dvou filmů se stala nenápadná školní hvězda, která při sestavování štábu přijde každému na mysl jako první.
Působivá...