Oko, srdce, mozek, pero a pěst / Empirické poznámky před deštivou komnatou

Znáte to: na plátně Stalker od Andreje Tarkovského, tři poutníci před komnatou, do níž prší, ve třetí řadě tři návštěvníci. První vnímá plynutí času, jiskření vody a vybavuje se mu Platónovo podobenství o jeskyni. To je kritik organický. Druhý se ošívá, že je záběr zbytečně dlouhý a měl by se zkrátit. To je recenzent dramaturgický. Třetí myslí na potrubí, které zajišťuje čeření vody. Je inženýr a není kritikem.

Organická versus dramaturgická kritika

Rozdíl mezi kritikou, které říkám organická, a kritikou dramaturgickou je prostý: dramaturgický kritik přistupuje k hotovému dílu, jako by se na něm ještě dalo něco zlepšit. Píše, jak by film vypadal, kdyby ho vytvořil on. „Chtělo by to nůžky!“ zní nejotřepanější výkřik dramaturgického kritika. Organický kritik naproti tomu respektuje dílo v jeho časovém toku coby autonomní organismus. Uvažuje, jak film funguje, co sděluje a co pro společnost znamená. Pozoruji, že organičtí kritici vycházejí častěji z filozofických fakult, zatímco dramaturgičtí bývají absolventy uměleckých škol.

Názorný příklad konfrontace dramaturgické a organické kritiky poskytli Irena Hejdová (studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU) a Kamil Fila (absolvoval filmovou vědu na Masarykově...