Rodinná tragédie, light verze / Zmizení Eleanor Rigbyové

Debut sedmatřicetiletého Newyorčana Neda Bensona, premiérově uvedený letos v Cannes, má neobvyklou podobu. Namísto jednoho filmu se jedná o dva samostatné celovečerní snímky s totožným názvem Zmizení Eleanor Rigbyové a samostatnými podtituly On a Ona. Každý z nich sleduje příběh o snaze zachránit vztah partnerů, kteří prožili tragédii, z perspektivy jednoho z dvojice.

Diptych ze všeho nejvíc působí jako jakási svěží dospělácká love story. Je promyšlenější, citlivější a vtipnější než typické romantické filmy, přesto nenabízí nic víc než smutný romcom, který má své momenty. Za většinu z nich může skvělá dvojice hereckých představitelů hlavních postav. Jessica Chastain a James McAvoy jako by všechny drobné sarkasmy, narážky i vyznání vyslovovali s plným pochopením toho, v jakém rozpoložení se jejich protějšek nachází a jak v příští minutě zareaguje. Dokonale uvěřitelní jsou ve flashbacích v úvodu první části, které je ukazují bezstarostně zamilované, i později, když Eleanor letargicky leží v posteli a Connor není schopen si se stavem své ženy nejen poradit, ale především se do něj vžít. Přesvědčiví jsou dokonce i ve scénách, kdy už zdaleka ne všechno ve scénáři dává dobrý smysl. Tvůrce totiž jako původce jejich partnerské krize použil motiv, se kterým by těžko zacházelo i mnoho zkušenějších autorů – Eleanor a Connor se snaží vyrovnat se smrtí svého prvního dítěte. Zápletka tak v sobě nese závažnost, se kterou se výsledný lehkonohý newyorský snímek s hip estetikou nezvládá popasovat a vyznívá povrchně, až nevěrohodně. Těsně předtím, než se odhalí skutečná příčina kolize jejich vztahu, se totiž zdá, že za všechno může obyčejná krize identity, deprese, vyčerpání a pochybnosti nad směřováním společného života. Psychologická rovina se tu neobratně míchá dohromady s romantickou komedií a velké ambice vyvažuje srovnatelně nesoudná dávka naivity.

Chastain zůstává hlavním tahounem snímku i v roli smutkem paralyzované mladé matky, která se po smrti chlapce pokusí spáchat sebevraždu a nakonec se rozhodne od Connora odejít a nastěhovat se do domu svých rodičů za městem. Pomáhá jí v tom i McAvoy, jehož Connor emoce naopak potlačuje, což ústí ve vzájemné nepochopení a odcizení. Každopádně ale to, co se poté ve filmu nazvaném On a následně v části s podtitulem Ona odehrává, by odpovídalo spíš běžnější partnerské krizi než reakci na smrt potomka. Část On je o něco méně závažná a o něco více svižná. Tempo jí udává Connorova snaha Eleanor po jejím odchodu vystopovat a všechny momenty v ní vidíme poprvé. Naproti tomu Ona je zatěžkaná depresí hlavní hrdinky, která se projevuje spíš jako citové a identitní zmatení. Některé scény se tu neinvenčně opakují a Benson navíc vůbec nevyužívá možnost prohloubit děj tím, že jej popíše ze dvou rozdílných perspektiv. Místo toho prostě vypráví dva různé příběhy lidí, kteří se občas setkávají.

Přesvědčivost oběma filmům ubírá i prostředí filmu, ve kterém by se z životní rány rád vzpamatovával leckterý divák. Rodiče Eleanor jsou citliví a dokonalí téměř jako karikatury chápavého otce a matky. Isabelle Huppert pak jako lehce nekonvenční matka-umělkyně vždy se sklenkou vína v ruce karikuje i typické představy o Francouzkách. Velmi nerealistická je další dokonale sympatická postava černošské učitelky, na jejíž kurzy se Eleanor zapíše a potom s ní při humorných, sarkastických, ale zároveň citlivých hovorech hledá sama sebe. Vrcholem moudrosti její zkušenější průvodkyně životem jsou přitom vzpomínky na jejího psa a jeho schopnost být bezpodmínečně šťastný. Eleanor také ani na sekundu neřeší existenční starosti, v jedné ze chvil smutku a únavy životem řekne nedaleko centra Manhattanu taxikáři, aby jezdil městem dokola jen tak.

Benson se projevil jako obstojný pozorovatel lidského chování a mimo jiné díky skvělým hercům se mu do filmu povedlo vložit množství neobyčejně živých, povědomě působících momentů a situací. Smutek a deprese a rozpad nefunkčního vztahu však jeho film ztvárňuje v místy úsměvně nerealistické „light“ verzi, které by pro její unylost nepropadl ani náctiletý posluchač melancholických písniček.