Průvan (ČT art)
Stává se trendem posledních let, že studentská tvorba – předně pak z FAMU – dostává stále větší prostor na domácích festivalech (LFŠ, dlouhodobě Ji.hlava), internetových platformách či akcích pořádaných televizí. Již před rokem vzniklý specializovaný pořad Průvan, jenž pro ČT art koncipoval Petr Kubica spolu s režiséry Vítem Janečkem a Zuzanou Piussi, v tomto pohybu znamená pravidelnou možnost (sebe)prezentace vybraných studentů-filmařů v duchu avizované snahy podporovat líheň filmařských talentů, nejen zavedených. Sám pořad oproti startovací podobě opustil svou potemnělou absurdní stylizaci, proměnou však je především zařazení všech uváděných filmů do archivu i-vysílání na webu, což potěší každého nestíhajícího diváka.
Témata loňských částí přitom v kontaktu s aktuálními diskusemi v časopisech či online sférách představila třeba výběr z tvorby „angažovaných“ filmařů a filmařek uvozený debatami tvůrců nad politikou doby. Podzimní díly ovšem byly zaměřeny především druhově (animovaná tvorba, dokumentaristické přístupy). Zároveň je překvapivé, že někteří z již absolvujících tvůrců, s oceňovanými, distribuovanými filmy, jsou v pořadu „zastoupeni“ svými ranými klauzurami: Lukáš Kokeš či Ivo Bystřičan v nich ukazují po svém tvarovanou metodu, rukopis, který je čitelný v nových filmech. První v náznakově zkoumaném problému špinění včelí produkce v temelínském okolí (Zóna bezpečí, 2007) zájem o vizuální impresivnost. Druhý pak v chytře nestranícím, přitom však zblízka zúčastněném portrétu „prokletého protirežimního“ dramatika Romana Sikory (Sikora. Malý osobní marketingový epos, 2007) schopnost tvarovat kontakt s figurou i skrze autorskou metaforu a řízenou konfrontaci s protipohledem okolí. Obdobně již „starší“ školní počiny jsou v pořadu představeny z hrané tvorby. Vyberme snímky Víta Zapletala, jednoho ze skupiny právě absolvujících režisérů, jejichž ambice se prozatím zdají být náročně vyhraněné a nekompromisní (vedle Michala Hogenauera a Jana Březiny také Jakub Šmíd či Martin Jelínek). V obou ztichlých cvičeních z roku 2008 (Byt a Pět měsíců a tři dny) Zapletal využívá černobílou kameru pro výraz pustých, stísněných nálad a táhlými nehybnými záběry nepřímo subjektivizuje vnitřní napětí postav. Záměrně je nedoslovný, nekonkrétní; ostatně autorův celovečerní debut Prach bylo možné vidět na listopadovém Famufestu. Právě tam již loni mezi „experimenty“ uspěla (dřívější moderátorka pořadu) Johana Švarcová s dílem Ahoj, mám se dobře. Výtečný „inscenovaný“ dokument z dětské ozdravovny, upomínající pocitem snad na špátovskou a schormovskou linii 60. let, stojí v Průvanu předně za vidění už proto, že příliš možností k jeho zhlédnutí jinde nebylo.
Průvan - dokumentárně-esejistický magazín o krátkém a studentském filmu, kreativní producent: Petr Kubica, scénář, střih: Vít Janeček, režie, kamera: Zuzana Piussi, dramaturgie: Jana Hádková, Milan Vacek. V programu ČT art jednou měsíčně (v pondělí večer); celé filmy ke zhlédnutí v rámci pořadu volně dostupné v archivu i-vysílání (www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10624368437-pruvan)
[foto: Ahoj, mám se dobře, r. Johana Švarcová, 2013]