Frank / Indie muzikál Frank paroduje něco, co už dávno neexistuje

Komik Chris Sievey vytvořil v osmdesátých letech charakter Franka Sidebottoma, potrhlého hudebníka s nasazovací hlavou, který se inspiroval v okrajových podobách populární hudby a čerpal třeba ze surrealistického bluesmana Captaina Beefhearta. Sievey zemřel v roce 2010 a už letos na jeho odkazu vystavěl režisér Leonard Abrahamson celý film. Irský snímek lakonicky pojmenovaný Frank si sice z postavy Franka Sidebottoma bere jenom vizuální motiv nasazovací hlavy a základní příběhový rámec, minimálně na papíře ale působí téměř dokonale: kombinace černého ostrovního humoru, skandinávské slabosti pro dadaismus a desítek odkazů na historii populární hudby slibuje bezmála dokonalé dílo pro milovníky outsider music. Celý film má ale jediný problém – hudba, která je v téměř muzikálově vystavěném snímku tím hlavním prvkem, má být dobrodružná, plná výzev, zábavná a zároveň intelektuálně stimulující. Hudební skupinu, kolem které se celý film točí, máme vnímat jako metaforu té okrajovější části hudební scény, tedy toho prostoru, ve kterém fúzuje všechno se vším, kde je umělecká autenticita tou nejvyšší hodnotou a kde je pop sprosté slovo. Realita je ale úplně jiná: víc než cokoliv jiného je totiž kapela a s ní celá hudební složka snímku dokonale krotká.