Godardův třetí rozměr / Adieu au langage

Tento text není zamýšlen jako nekritická oslava posledního velkého mistra filmu, ale je pokusem vztáhnout nejnovější film Jeana-Luca Godarda Adieu au langage (Sbohem řeči, 2014) k jeho pozici auteura, k situaci, v níž se nachází festival v Cannes, i k možnostem filmové esejistiky. Godardovi je možné se vysmívat, pohrdat jím, ale nikdo věnující se tím či oním způsobem filmu mu neunikne. Stal se přesně tím klasikem, jehož dílo zná málokdo, ale všichni ho citují. Jeho filmy jsou modelovými příklady, na nichž lze zkoumat, jak jiní lidé vnímají svou existenci. Jeho díla lze interpretovat (a je to třeba), protože jsou součástí historie (alespoň té filmové). Obecně vzato jde o kulturní jev, jehož sledováním můžeme pochopit myšlenková poselství jedné doby. Za Adieu au langage získal Godard konečně (!) cenu na festivalu v Cannes – Zvláštní cenu poroty ex aequo. Do Cannes si pro ni programově nepřijel.