Absurdní ekvivalent absurdního světa / Česká staronová vlna (v obraze Jaroslava Kučery)

Připustíme-li, že lze označovat skupinu různorodých tvůrců jedním zastřešujícím (a zároveň hodnotícím a zavazujícím) pojmem „nová vlna“, pak se lze ptát, zda je skutečně nová? Nebo spíše zda navazuje na avantgardní projekt, který postupně prorostl českou kulturou a uměním, aby její oficiální podobu částečně podrýval a částečně utvrzoval? Nebo můžeme mluvit o ozvláštněném, nicméně přirozeném a logickém důsledku totalitních systémů, který není v opozici, ale je v souladu s oficiální ideologií? Jak se postavit k „filmovému zázraku“ „zlatých šedesátých“?