Země naděje

Filmografie Guse Van Santa je natolik plná ostrých zvratů i postupných, nenápadných proměn, že další jeho krok směrem k mainstreamovější, tradičnější poloze příliš nepřekvapí. Ztráta kreativních sil filmaře, jenž v minulé dekádě spoluurčoval trend vyprázdněné či subjektivizovaně nelineární narace se snímky Gerry (2002), Slon (2003) či Paranoid Park (2007) a který v rukách třímal i Zlatou palmu, však zamrzí nejen artové diváky, ale i filmové teoretiky a analytiky. Co si s Van Santem počít nyní? Po queer životopisu Milk (2008), natočeném v působivých retro odstínech 70. let, a následující svěže bizarní, předpohřební romanci Neklid (2011), uvedené opět v Cannes, znamená jeho poslední počin Promised Land (neboli Země naděje) – navzdory účasti v berlínské soutěži – pouze dobře zrežírovanou zakázkovou práci s tématem ekologického boje.