L Babise Makridise a nový řecký film
Po rumunském filmu v půli uplynulé dekády zakouší i řecká kinematografie v posledních letech plodné období a navazuje na úspěchy takzvaného „nového řeckého filmu“ 70. let. Stejně jako v Rumunsku, začíná se i v souvislosti s Řeckem mluvit o novém hnutí. Více jak desítka mezinárodně oceněných řeckých děl — snímků jako Attenberg nebo Špičák — se vyznačuje nevšedními přístupy k filmové estetice, jež vyvěrají z morálního, ekonomického a politického úpadku Řecka. Bourají hranice klasického narativního filmu ve prospěch originální formy, která nutí diváka aktivně hodnotit film i jeho výpověď. Jedním z filmů, který vehementně přispívá k resuscitaci řecké kinematografie, je L (2012) Babise Makridise.