O festivalu coby církevním řádu
Z vnějšího pohledu se Festival, a zvláště ten v Cannes, jeví jako mondénní podnik par excellence. Ale pro návštěvníka, jehož si dovoluji nazvat profesionálem, a to kritici bezesporu jsou, není ve skutečnosti nic serióznějšího, nic méně mondénního (v pascalovském slova smyslu). Od roku 1946 jsem je absolvoval téměř všechny, a na vlastní kůži tak zažil postupné zdokonalování fenoménu Festival, vytváření jeho rituálu, nastolování hierarchie. Troufám si přirovnat tuto historii k zakládání církevního řádu, plně angažovaná účast na Festivalu se pak rovná dočasnému přijetí klášterního života. Ve skutečnosti je Palác stojící na Croisette moderním klášterem filmového umění.