Na jaké festivalové filmy se nedá dívat? / Berlinale 2011

V tuzemských ohlasech letošního Berlinale se opakovala fráze o prohlubujících se rozdílech mezi festivalovými a "normálními" filmy. Pomineme-li, že podobná rétorika provází reference z filmových přehlídek už delší dobu (anebo snad odjakživa?), a tudíž je pominutelná coby setrvačný trend pohodlného referování o filmech, lze takové vidění odmítnout i jako zkreslené vnímání možných cest distribuce. Ano, existují umělecké projevy, které lze jen stěží masově šířit, nicméně vyhraňování se vůči nim působí zejména od "kulturních novinářů" nepatřičně, až zoufale. Nemluvě o tom, že berlínská přehlídka je napadnutelná spíše z opačného důvodu: že představuje relativně velké množství filmů, které se matně potácejí mezi touhami po uměleckém uznání a diváckém úspěchu.