Divák vs. návštěvník / proměny diváckých režimů
Jednou z indicií "smrti filmu" může být jeho vyvázání se ze standardních institucionálních struktur kinematografie (charakterizovaných odpovídajícím profesionálním školením, produkčním zázemím a distribučními mechanismy). Souvisí to se znejasňováním estetických nároků na profesionální umění a vůbec zpochybňováním umělecké profesionality, chápeme-li ji jako řemeslnou zdatnost nebo alespoň odbornou specializaci. Výrazné oborové interference mezi kinematografií a výtvarným provozem, mezi percepčními režimy a estetickým charakterem filmů, které vznikají v různých sociálních a kulturních kontextech, se v Čechách rozvíjejí od konce 90. let. Mění se zažité institucionální konstelace, kdy se výtvarné umění (v podobě filmů produkovaných výtvarnými umělci) pravidelně prezentuje v kinech a kdy se naopak filmy prezentují v galeriích. Projekce "výtvarných filmů" mohou u filmového diváka vyvolávat dojem nepatřičnosti, protože mu znemožňují, aby uplatňoval obvyklé percepční postupy. Intermediální pozice filmů ve výstavních instalacích jsou potom zdrojem dalších "komplikací".