Adrenalinový pobyt za zdmi věznice / Útěk z vězení

Málokterý současný seriál vyvolává u diváků takové nervové vypětí při sledování jako Útěk z vězení. V čem je Útěk nový, je umístění seriálu za zdi věznice. Útěku z vězení se velmi dobře daří zhmotnit v „nápravném zařízení“ všechny strachy, které máme s tímto prostředím spojené, a tím vytvořit ideální prostředí pro exponování ústřední postavy. Michael Scofield je prezentován jako doslova chorobný altruista, který svoji bezúhonnou existenci dává v šanc za možnost záchrany života svého na smrt odsouzeného bratra. Altruismus je jistě příčinou diváckých sympatií s touto postavou, ale teprve umístění této čisté duše za zdi věznice donutí diváky doslova fandit tomuto hrdinovi (a později i mnohým dalším), aby dosáhl svého cíle.

Jistě, podobná zápletka zavání kýčem, ale přesto se nepohybujeme na poli mýdlové opery, kam by seriál svým výchozím laděním patřil. Důvodem je vedle ostentativní vysokorozpočtovosti seriálu i určitá míra jeho sebereflexe. Např. diagnostikovaná nutkavost (chcete-li mánie) hlavního hrdiny konat dobro je od začátku předkládána i přijímána s rezervou, a teprve akceptací této rezervy, přijetím určité hravosti seriálu, může začít na zážitky plnohodnotný výlet za zdi věznice Fox River.

Seriálu se daří velmi dobře vytvářet jak globální, tak lokální dramatické napětí. Nabízí prvotní otázku, podaří-li se útěk z vězení, a k ní přidává další dlouhodobější otázky, jak např. dopadne milostný vztah mezi Scofieldem a vězeňskou lékařkou Sárou. Přímá cesta k zodpovězení těchto otázek je samozřejmě narušována novými překážkami, které zvláště v případě komplikování Michaelova plánu útěku občas zavánějí scenáristickým naschválem. Ale spíše než tyto poměrně mechanicky vkládané překážky zaujme sofistikované doplňování těchto otázek a jejich rozvíjení do podoby dilematických rozhodnutí (podaří-li se útěk, za jakou to bude morální cenu; buď útěk, nebo Sára apod.). Zvláště morální dilemata nabývají charakteru oné výše zmiňované sebreflexivní hry mezi tvůrci a diváky - v tomto případě na to, kam až je divák ochoten se svým hrdinou zajít.

Na lokální úrovni se seriálu daří budovat adrenalinové napětí různými „časovkami“, kdy seriál velmi dobře těží ze striktního režimu vězeňského prostředí. Jednotlivé přípravné kroky útěku se musí odehrát během přesně vymezeného času ohraničeného vycházkou, kontrolou cel apod. Nejen v těchto momentech seriál výborně pracuje s rozsahem znalostí, které zprostředkovává vyprávění. Vševědoucí vyprávění nás často informuje o událostech, o nichž hlavní hrdina nemůže mít ponětí, čímž seriál stupňuje naše napětí, zároveň však omezuje naši obeznámenost s Michaelovým plánem a jeho vědomostmi o věznici, což seriálu umožňuje situace často vyšroubované do naprosté bezvýchodnosti velmi elegantně a překvapivě vyřešit.

Charakter Scofieldovy postavy není jen důležitý pro vytvoření silného pouta diváků s hlavní postavou, ale i pro jejich vztah k ostatním postavám. Scofieldova postava je spojením obětavé křehkosti (archetypální to vlastnosti různých polodospělých hrdinů typu Froda Pytlíka či Harry Pottera) s až rezervovanou dokonalostí postav různých agentů á la James Bond. Tedy Scofieldova postava dokáže vyvolat jak ochranitelské pudy zvláště u ženské části publika, tak představit vzor dokonalosti především mužskému publiku. Díky jednoznačné akceptaci hlavního hrdiny se diváci stávají i fanoušky jeho týmu ve snaze pokořit zdi věznice. A že tento tým netvoří jen samí beránci! Seriál nás ve své sebereflexivní hravosti nutí akceptovat jako členy Scofieldova týmu postavy na škále od drobných zlodějíčků až po těžké žalářníky, jako je psychopat T-Bag nebo bezskrupulózní mafián John Abruzzi. U nich pak seriál rozehrává dialektickou hru na střídavé polidšťování a zošklivování, kdy zvláště u T-Baga by divák pod rouškou jeho roztomilých vlastností skoro zapomněl (než mu to seriál potměšile připomene), že se jedná o několikanásobného pedofilního vraha. Lze si představit, že v tento moment zazní karatelský apokalyptický hlas z konzervativního tábora o zkaženosti současného světa a amorálním senzacechtivém světě médií. Nicméně zde je třeba si uvědomit, že tyto morální zkoušky, kterým je divák vystaven, se odehrávají v rámci sebereflexivní hry mezi ním a seriálem, a nevypovídají tak ani tolik o zkaženosti jako spíš o sofistikovanosti současného televizního publika.

Jedinou zásadnější slabinou seriálu je odstavení záminky jeho zápletky na vedlejší kolej, kde se z pohledu seriálu ocitá Michaelův na smrt odsouzený bratr. Jeho postava postrádá scenáristickou vynalézavost Scofieldovi postavy, stejně jako se nestává prostředníkem hrátek seriálu s diváky, jak je tomu u postav dalších vězňů. Podobně nadbytečně až nouzově vyznívá celá konspirační zápletka. Ta má sice prokázat nevinu Michaelova bratra, a tak lépe motivovat Michaelovy činy vedoucí k jeho osvobození, nicméně vzhledem k svému značnému rozsahu nedokáže ani přes atraktivní charakter podlého agenta Kellermana prokázat svoji soběstačnost.

Jelikož patřím k těm fanouškům, kteří viděli seriál před uvedením v televizi Nova, musím smutně konstatovat, že se českému dabingu nepodařilo napodobit různé akcenty a způsoby promluv jednotlivých postav, natož charismatičnost šepotu Michaela Scofielda. Ještěže na odzbrojujícím pohledu jeho modrých očí se nadá nic zkazit!