U mě dobrý

Po snímcích Horem pádem a Medvídek, v nichž (si) Jan Hřebejk a jeho tým dokazují společensko-kritickou angažovanost a „řeší“ problémy, U mě dobrý znamená určitý návrat ke zdrojům původní poetiky. Nostalgická komedie se opírá o výrazné herecké výkony (Polívka předvedl další nuance svého talentu, Vlasáková komediální vlohy) a jednotlivé situační i slovní gagy, ovšem (jak už to bývá) nestejné úrovně a řazené příliš mechanicky, lineárně. Jako tradičně u Hřebejkových filmů hrozí, že některé scénky (např. Vladyka jako kominíček pro štěstí či nehody Petra Formana při rybaření) budou pamětihodnější než samotný film.

Naštěstí se po první „pomalé“, „bezdějové“ části á la Rozmarné léto dočkáme jiné, akční, která připomíná zápletku Podrazu či Dannyho parťáků a vytváří k rozsáhlé expozici logický kontrast. Idylický kout v Praze na Libeňském ostrově je vystřídán prostředím moderního Babylonu, tržnice. Skořápky a dealerství kosmetických prostředků jako symbol českého raného kapitalismu 90. let ruší bezčasí odlehlých enkláv. Bude partička kamarádů umět reagovat na podvod, jehož obětí se jeden z nich stal?

V těchto fázích filmu se naplno projeví, že jsme se ocitli v prostoru pohádky, které je vlastní nejen nadsázka a zjednodušené typy postav, ale především neustálý boj dobra se zlem. Dobro má ve filmu U mě dobrý podobu přátelství, zlo získávání peněz za každou cenu. Chtivost peněz ohrožuje přátelství i zevnitř komunity, podobně jako ženy, špatně pasující do mužského světa kamarádství. Hřebejk je romantik a jeho klasická moralita nemůže skončit jinak než vítězstvím dobra. Realita je tvrdší jak u přátelství, často jen účelového, tak u principu skořápek, transformujícího se nejen do všudypřítomných heren, ale i do velkého „podnikání“. A idylické kouty si vyhlédli k „zužitkování“ developeři, kteří se nedají přechytračit s pomocí vypůjčených policejních kostýmů. Ale to už je jiný příběh, nikoli pohádkový – a pro jiného režiséra.