Dějiny násilí a filmová kritika / Dějiny násilí

V jednom z rozhovorů k filmu Cronenberg uvádí, že tentokrát chtěl zobrazit násilí jako byznys. Zabíjení je tedy ve filmu pojato jako každodenní rutina, nutná k obživě některých hrdinů. Tento přístup asi nejvíce zosobňuje dvojice zabijáků, kteří hned na úvod vybijí zaměstnance malého motelu, protože prostě nemají na zaplacení. Stejným způsobem se pokoušejí získat peníze i z přepadení kavárny hlavního hrdiny filmu. Ten se sice tváří jako milý a poklidně žijící venkovský „buran”, ale jeho minulost se zločinem zřejmě také dost podstatně souvisí. Právě on během několika vteřin oba padouchy zabíjí. Ale ani tento hrdina nezabíjí pro potěšení, ale proto, že to možná bývala jeho práce.

Osudným se tento fakt stane jeho vlastnímu bratrovi v samém závěru filmu. S násilím samozřejmě úzce souvisí tělesný kontakt. Tentokrát Cronenberg vše aranžuje velmi živočišně a ostře v protikladu s jinak melodramatickou linkou rodinného dramatu. Strach z krve, potu a pachu spáleného masa ovládne malé městečko ihned poté, co se v něm odehraje první konflikt. Svět maloměsta, ve kterém se hlavní hrdina usadil, je náhle vzhůru nohama. Slabí se začínají bránit. Je jedno, jestli v tomto ohledu film přináší nějaké morální poselství, důležité je, že pracuje se dvěma různými, kinematograficky radikálně odlišně zobrazovanými světy, které se náhle začínají prostupovat. Samozřejmě, že je tento postup podpořen i variováním klasických žánrových schémat, ale těžko říct, zda je to hlavní stylotvorný prvek.

Vymezit se proti mainstreamu lze podle mnoha kritiků i laiků hlavně jakýmsi „parodováním” a převracením klasických žánrových figur. To ještě mohlo platit v dobách nástupu Pulp Fiction a podobných filmů (ke kterým jsou Dějiny násilí často přirovnávány), dnes je však aktuálnější právě osobitost režisérových nápadů ve vztahu k samotné konstrukci filmového prostoru. Experimenty s narací se na nás valí každý den po stovkách, Cronenberg však experimentuje s formou, mění tempo jednotlivých scén, mění charaktery postav skrze herecký výkon jejich představitelů, pracuje se světlem, vykresluje atmosféru města v kontrastu s venkovem atd. Cronenberg a jeho tým (opět vynikající kameraman Petr Suchitzsky, designérka Carol Spierová nebo autor hudby Howard Shore) natočili film podle předem daného a nepříliš invenčního scénáře. To, že diváky (bez ohledu na „odbornost”) překvapuje a fascinuje, je jejich zásluha.

V recenzích se velice často řeší sexuální scény mezi Tomem a jeho ženou. Obě scény jsou přitom důležité hlavně pro vykreslení proměny obou hrdinů. Zatímco první se nese v duchu středoškolského úletu mezi „nadrženou” fanynkou a statným fotbalistou, druhá je o fyzické inzultaci, živočišnosti a hraničí se znásilněním. Dvě různé roviny sexuálního vztahu tak přesně odpovídají deformaci citového vztahu mezi hrdiny i zmatenosti a nejistotě, která do jejich života náhle vstoupila. Obě scény však nemění nic na tom, že je mezi Tomem a jeho ženou silné intimní pouto. Kdyby chtěl Cronenberg šokovat, jistě by to dokázal lépe (viz Mr. Butterfly, Příliš dokonalá podoba, Videodrome).

Výjimečnost Dějin násilí spočívá hlavně v tom, že dokázaly vrátit do hry „režijní styl”, a Cronenbergovi je tak přisuzována schopnost mluvit o velmi zásadních tématech skrze obyčejné filmy. V souvislosti s tímto filmem se o něm hovoří jako o novém Hitchcockovi (nejen u nás, ale i v zahraničních recenzích). Film má také velmi slušnou návštěvnost a několik nominací na Zlaté glóby. I když se to skalním příznivcům nebude moc líbit, Cronenberg alespoň prozatím přestal být perverzní, ale zachoval si svůj osobitý způsob práce. Pro nás to má jedno pozitivum. Zatímco před pár lety byl film eXistenZ uveden pouze na videokazetách, dnes už můžeme Cronenberga vidět na plátně. I když může někomu připadat, že se to událo až ve chvíli, kdy „slevil” ze svých standardů. Ale to je příliš jednorozměrné konstatování. Dějiny násilí jsou tady konečně chápany jako film, který nemusí explicitně nic vykládat, ale může jen sofistikovaně bavit a samozřejmě taky podnítit úvahy o komplikovaných mezilidských vztazích.