Nedorozumění s předložkou a spojkou / K tématu "Komiks a film", Cinepur 41
Milý Luďku, stačilo, kdybychom se potkali ve škole na chodbě nebo v kabinetu, řekli si pár vět, a mohli jsme si ušetřit oba práci. Vzhledem k tomu, že Cinepur tvou reakci na můj úvodní článek k tématu Komiks a film otiskl, měl bych reagovat stejnou cestou a „očistit” své jméno. Nedorozumění se týká drobnosti – záměny předložky za spojku, ale má dalekosáhlé důsledky. Společně s Martinem Jirouškem píšete, že moje tvrzení „skutečně soustavná reflexe komiksu VE filmu chybí u nás i ve světě” (zdůraznil K. F.) neodpovídá skutečnosti a snažíte se mě usvědčit výčtem literatury. Na svém tvrzení ovšem trvám. To, co popisujete vy, jsou práce týkající se srovnávání ontologie dvou médií. Na jedné straně komiks A na druhé film. Přesně ve stylu raného modernismu „film a literatura”, „film a divadlo”, „film a architektura” et cetera. (Problém je, že zvykem Cinepuru je označovat témata právě pomocí spojky „a”.)
- 1) Pokud byste četli pozorně můj úvod, mohli jste si všimnout, že přesně tyto druhy srovnávání pokládám za plně rozvinuté a jejich opakování až za banální, a proto i úvodní článek Miroslava Štochla, který je založený právě na porovnávání dvou mediálních ontologií, označuji za lehce „staromilný” (nicméně v českém prostředí užitečný).
- 2) Pokud jako editor (u něhož se předpokládá kompetence v tématu) schvaluji do čísla články, v nichž se cituje či zmiňuje několik vámi zmiňovaných prací, tak je asi zřejmé, že tyto práce znám a je zbytečné mi je „objevně” připomínat.
- 3) Pokud říkáte, že Thierry Groenteen v sémioticky pojaté knize Stavba comicsu „na film odkazuje několikrát”, pak jde právě JEN o odkazy a srovnávání ontologických rozdílů, zhruba tak, jak srovnával film, fotografii a malbu André Bazin. Zcela obecné úvahy bez hloubkových analýz, prováděných na konkrétních filmových dílech. Žádné statistiky, empirický výzkum recepce, práce s jasně definovaným korpusem děl.
- 4) Pokud např. Amazon.com nenabízí žádnou knihu, která by se z estetického hlediska věnovala přímo komiksům, které se dostaly na plátno (a veškeré recepční studie se týkají pouze papírových komisů), pak je oprávněný nárok chtít nové texty zabývající se „intermediálními průniky a hybridností”, jak píšu v dotyčném úvodu. Všechny vaše příklady ale spadají pod kolonku esencialismu či puristického sémiotického zkoumání, jejichž duch odpovídá období od raných filmových teorií zhruba do konce 60. let. Přiznávám, ale že například autor Gilles Ciment mi byl dosud neznámý. Na jeho osobních internetových stránkách však v uveřejněných esejích pojem „intermedialita” v žádném tvaru nenajdete. Jeho uvažování jde tedy nejspíš v jiných kolejích, než jimiž se ubírá současná filmová či uměnovědná a mediální teorie. Moje snaha byla přenést se od mediálního esencialismu k intermedialitě, a přinejmenším některé z výsledných uveřejněných článků (či pasáže v nich) této snaze odpovídají. Kdybych si měl v něčem sypat popel na hlavu, budou to některé věcné chyby, jichž jsem se dopustil (komiks Návrat temného rytíře jsem překřtil na Batman se vrací a Franka Millera ne úplně správně označil za kmenového autora nakladatelství DC, i když Sin City spadá pod Dark Horse a Miller pracoval i pro Marvel). A potom bych se ti chtěl, Luďku, omluvit za to, že jsem tě nakonec vynechal se seznamu autorů, kteří do čísla přispěli. Je mi to líto, protože bys určitě přišel s něčím zajímavým a ušetřil mě zbytečných nervů, když jsem musel odmítat jiným autorům články, jejichž náplň a odbornost mi nevyhovovaly. Nečekal jsem ale, že drobný komunikační šum na mé straně zcela nekauzálně vyústí v komunikační šum na straně příjemců, tebe a Martina Jirouška, kteří zaměníte předložku „ve” za spojku „a”, čímž přesunete debatu někam úplně jinam, než byla zamýšlena.