Viktoria má talent a Gene zásadní význam pro nový Hollywood / Editorial 158
Některé filmové obrazy a scény mají magnetizující energii. Třeba finále snímku Rozhovor (The Conversation) Francise Forda Coppoly z roku 1974. Nenápadný expert na odposlechy se zálibou ve hře na saxofon v podání Gena Hackmana zdemoluje v narůstající paranoii, že je sám odposloucháván, svůj byt. Na konci sedí osamocený, rezignovaný, ztracený nad vytrhanými parketami. Filmařsky je tu všechno v bravurní souhře – včetně střídmého hereckého výkonu tiché Hackmanovy zarputilosti.
Pětadevadesátiletý herec, který se už před několika desetiletími stáhl z veřejného života, nedávno zemřel. Je příznačné, že Antonín Tesař začíná svůj text věnovaný jeho herectví ranou filmovou vzpomínkou: „Jako první se mi vybaví scéna z katastrofického filmu Dobrodružství Poseidonu. Viděl jsem ji jako dítě a v paměti mi uvízla z celého filmu jako jediná nejspíš právě proto, jak v ní Hackman působí.“ Podle autora je právě tahle scéna klíčem k pochopení Hackmanových postav a jeho přístupu k nim. Text se věnuje i Hackmanovu významu pro Hollywood šedesátých a sedmdesátých let.
Jeho herectví ocenila v roce 1989 i porota festivalu v Berlíně. Cenu si odnesl za drama Hořící Mississippi. Dnešní Berlinale by nejspíš nepoznával. Za pětatřicet let se změnilo, stejně jako se změnila celá festivalová scéna a ostatně i celé geopolitické dějiny, které se do festivalů také promítaly. A Berlinale 2025 přineslo změnu, kterou festival za pětasedmdesát let své existence zatím nikdy nezažil.
Poprvé v jeho čele jako umělecká ředitelka stanula žena – Tricia Tuttle. Festival se tak ocitl pod drobnohledem, co s ním nová posila udělá, kam jej posune. Berlinale jsme letos věnovali intenzivní pozornost i my. Už během přehlídky vycházely na webu Cinepuru průběžné recenze vybraných filmů i hodnocení všech snímků v soutěži. Vracíme se k němu i v čísle, a to rovnou dvěma reporty. Jeden se erudovaně ohlíží za hlavní soutěží, druhý pak novou soutěžní sekcí Perspectives. Doplňuje je Zoom o novém filmu Radua Judeho Kontinental ´25, který potvrzuje Judeho jako břitkého a přesného komentátora současného Rumunska i Evropy a filmaře, jemuž nedochází dech. Právě naopak.
Sledovat stojí za to i Viktorii Novotnou. Nemalou pozornost vzbudil před dvěma lety krátkometrážní film Spiknutí holčičích hoven, který natočila spolu s Adinou Šulcovou. Studentce filmové režie na FAMU, která chystá celovečerní debut Ema mele maso, kombinující horor a romanci, je věnována rubrika Český talent. V tuzemské audiovizi pak zůstáváme i v rubrice Hra, kde píšeme o herním fenoménu Kingdom Come: Deliverance II. Téma je pak věnováno erotice ve filmu a televizi – a je nejspíš jiné, než byste možná čekali.