Čeho se film zmocňovat nemá / Petr Hátle

Autentický záznam telefonátu oběti či svědka násilného trestného činu na tísňovou linku bývá nejobvyklejším začátkem vyprávění v žánru dokumentárního true crime. Tento způsob rychlé expozice, emoční vržení diváka přímo do místa činu, jakoby k true crime z jeho podstaty patřil. Oživuje šokující setkání svědka s reálnou tragickou událostí, která naruší řád srozumitelné každodennosti. Je to vpád neznámého, na který se nelze připravit, přestože tušíme, že se může stát i nám.

Zásadní je také, kam svědek volá, v jaké instituci se snaží najít řešení své krajní situace. Kdo tedy přebírá zodpovědnost za nápravu. Za dopadení a odsouzení pachatele, aby se svět mohl vrátit k řádu a srozumitelnosti. Instituce se svými funkčními rigidními pravidly pracují do značné míry správně (v ČR je objasněnost násilných trestných činů vysoká), dokud se nesetkají s výjimečným případem, který se vzpírá pravidlům. A právě takové případy bývají náměty true crime filmů, jež mě zajímají. Ohledávají limity toho, co lze poznat, pochopit, napravit. A to nejen uvnitř institucí, ale i v životech obětí, a dokonce i pachatelů.

V posledních letech jsem vytvořil tři projekty, které vycházely z reálných trestných činů: podcast Pohřešovaná, non...