Upír za všechny prachy / Nosferatu
Robert Eggers má v současném hororu výsadní postavení. Nikdo další – snad jen s výjimkou Jordana Peelea, který ovšem už přes dekádu rozvíjí vlastní produkční společnost – nemá k dispozici tak vysoké rozpočty ani takovou míru tvůrčí svobody. Za jeho úspěchem stojí kromě talentu též souhra šťastných okolností. Jeho debut Čarodějnice distribuovalo ve Spojených státech tehdy nové studio A24 a Eggers se stal spolu s dalším debutantem Arim Asterem tváří jeho marketingových aktivit. První filmy obou tvůrců proto zapůsobily i na publikum, které horory běžně nevyhledává, a podnítily rozsáhlou debatu o hororovém autorství.
Ve snaze definovat jakousi novou kvalitu žánru přišel filmový kritik Steve Rose s pojmem post-horror, který později převzali fanoušci a nakonec pronikl i do akademické sféry. Původně byl spojován výhradně s filmovým stylem a řadily se k němu horory, které zapadaly do vágních kategorií, jako je propracovanější psychologie, pomalejší tempo nebo nejednoznačné vyústění. Oproti tomu Kristin Thompson ve svém dva roky starém zamyšlení How did „prestige horror“ come about? spojuje „lepší horory“ především s ekonomickými faktory a vyděluje čtveřici tvůrců, mezi něž kromě Eggerse a Astera patří ještě Alex Garland a Jordan...