Erotika / Úvod k tématu
Erotika ve filmu má nespočet tváří. Dalo by se začít u svádění v jednom z prvních snímků Thomase Edisona Polibek (1896) a pokračovat k vyzývavým gestům Louis Brooks v Pandořině skříňce (1929) nebo k vášnivým kouřovým hrám vězňů v Písni lásky (1950) Jeana Geneta. Stejná kategorie však pojme i filmy s podstatně explicitnějším obsahem – od Extase (1932), přes Poslední tango v Paříži (1972) třeba po Nymfomanku (2013). Erotika ve filmu tedy spoléhá na zdrženlivý i exhibicionistický přístup, poetické i „drsnější“ podání nebo na čistě vizuální i slovní vyjádření... Několik málo příkladů zároveň dokládá, že erotika na filmovém plátně má dlouhou a rozmanitou historii, jež by vydala na samostatné dějiny.
Do úvah o filmu a erotice vstupuje i otázka účelu těchto obrazů a jejich poměru k divákům. Je erotický film takový, jenž pojednává o erotickém tématu, aniž by chtěl publikum sexuálně stimulovat? Nebo je to film, který má na obecenstvo zapůsobit jako afrodiziakum? Náplň této tvorby spolu s různou mírou tělesného účinku, které sdílí s pornografií, zároveň vždy vzbuzovaly veřejná pohoršení a provokovaly k cenzurním zásahům. Převaha výše zmíněného zdrženlivého či naopak exhibicionistického přístupu tedy...