Tělo, věc veřejná / Nikdo mě nemá rád
Romance o vojačce a intersexuálovi z dílny režijního dua Petr Kazda a Tomáš Weinreb připomíná kobru, která se tiše, hypnoticky a nehnutě dívá z plátna a my nevíme, kdy nás uštkne. Tvůrci propojili moderní zápletku s řeckou tragédií, kterou vyprávějí, stejně jako svůj oceňovaný debut z roku 2016 Já, Olga Hepnarová, silně stylizovaným jazykem. Nikdo mě nemá rád je introvertní, do sebe stočený snímek, jehož síla spočívá v nehnutosti, statičnosti a ostražitosti hadího pohledu, pod kterým se skrývá nepředvídatelná síla nahromaděných emocí.
Uhrančivost pohledu tvůrci čerpají z podobných zdrojů jako Václav Kadrnka ve Zprávě o záchraně mrtvého. Autobiografický snímek o tom, jak režisér se svou matkou docházeli do nemocnice a osm hodin denně mluvili na otce potažmo manžela v kómatu a on si po probuzení pamatoval každé jejich slovo, Kadrnka umísťuje do jakéhosi meziprostoru a bezčasí. Nemocnice se stává stylizovaným jevištěm, na němž se živí stýkají s mrtvými a ve kterém má obraz stejnou váhu jako slovo. Podobné výrazové prostředky a neokázalé herectví nalezneme i ve snímku Nikdo mě nemá rád.
Milencům Sáře a Martinovi, v podání slovenské herečky Rebeky Polákové a litevského herce...