Historie, současnost a lokálnost westernu / Úvod k tématu
Western náleží k nejstarším filmovým a ryze americkým žánrům – jeho tematika a ikonografie se rozvinuly již počátkem desátých let minulého století a zůstaly stabilní po několik následujících dekád. Se stěžejním motivem střetu civilizace a divočiny se pojily konkrétní typy postav, lokací, kostýmů nebo rekvizit, ale také problematická ideologie. V pozadí populárních příběhů z amerického Divokého západu stála premisa o převaze bílé populace definované pokrokem, a o divokých a primitivních domorodých kulturách, které je potřeba pokořit. Western si vybudoval i stabilní a kvalitní tvůrčí základnu. Pravidelně se k němu vraceli režiséři jako John Ford, Howard Hawks nebo Raoul Walsh. Hvězdy Tom Mix, John Wayne či Clint Eastwood pak měly nemalý podíl na tom, že westerny slavily úspěch po celém světě.
Do přelomové éry vykročil žánr v šedesátých letech – jeho následující vývoj ovlivnil nejen mocný nástup italských spaghetti westernů, ale i úpadek hollywoodského westernu, jemuž mnozí předvídali černou budoucnost. Krize souvisela i s výše zmiňovanými ideologickými hodnotami, jež začaly být tváří v tvář společenským změnám nepohodlné či přímo nežádoucí. Western však krizi překonal, a přestože kvantita jeho produkce poklesla, kvalita těchto snímků naopak stoupla. V nové etapě se žánr různě vyrovnával s dědictvím svých předchůdců. Ve filmech Sama Peckinpaha, Arthura Penna či Roberta Altmana vystoupily do popředí etnické nebo genderové konflikty, ale také explicitnější násilí a sex.
Téma o westernu nabízí výběrový průřez historií žánru. Dotýká se nejen klasické éry amerického westernu, ale i jeho pozdějších revizí či lokálních variant. Zastavuje se rovněž u současnosti, kdy se k westernům obracejí prestižní tvůrci a kdy tyto snímky častěji budí pozornost na festivalové půdě, tedy u odlišného publika, než jakým byli konzumenti dřívějších westernů. Právě o těchto proměnách pojednává úvodní článek Martina Svobody, který se zamýšlí nad pojmy jako revizionistický western nebo anti western, jehož atributy však můžeme aplikovat i na klasická díla žánru, která natáčel třeba John Ford. Do přelomové éry se vrací Antonín Tesař, který přibližuje trojici westernů Monteho Hellmana Jízda v bouři (1966), Střelba (1966) a Žena pro dva střelce (1978), z nichž zejména první dva lze pokládat za příklady dobových revizionistických tendencí.
Následující příspěvky se věnují současnosti westernového žánru. Ve svém textu jsem se zaměřil na fenomén queer westernů, a to z hlediska proměny postav kovbojů, kteří odjakživa představovali hlavní tvář žánru. Osamělý (2022) nebo Státní hymna (2023) mají pověst moderních westernů, jež po svém transformují maskulinitu s tímto žánrem neodmyslitelně spjatou. Vliv westernu se i v současnosti prolíná do dalších médií, což dokládá příspěvek Martina Pleštila o dvojici videoher Red Dead Redemption (2010) a Red Dead Redemption 2 (2018) studia Rockstar, které silně čerpá z filmové estetiky. Oba tituly pozoruhodně pracují s rozmanitými westernovými odkazy, a lze je dokonce považovat za „čítanku“ tohoto žánru.
V čísle dostaly prostor také lokání verze westernu. Jaromír Blažejovský se ohlíží za partyzánskými westerny z Jugoslávie, jež měly solidní divácký ohlas i v Československu. Filmy jako Kapitán Leši (1960) a Konec vzpoury (1962) od západních protějšků přejímaly některé typické rysy, které však situovaly do místních reálií a konkrétních okamžiků jugoslávské historie. V rubrice Flashback navíc najdete text Martina Šrajera rekonstruující historii snímku Synové Velké medvědice (1966) – ustavujícího díla východoněmeckých „indiánských filmů“, jež vzniklo s nezanedbatelným československým podílem.