Žít totální přítomností / Ještě nejsem, kým chci být
Průměrný celovečerní film by k úspěšnému vyprávění a iluzi kontinuálního pohybu potřeboval přibližně 130 tisíc filmových políček. Klára Tasovská jich pro biografický dokument o fotografické solitérce Libuši Jarcovjákové využila „jenom“ tři tisíce. Respektive z osobního archivu fotografky, který čítal kolem 70 tisíc snímků, vybrala nepatrný zlomek statických obrazů, jež „sešila“ audio útržky z Jarcovjákové deníků. Výslednému titulu Ještě nejsem, kým chci být ale rozhodně nic nechybí a naopak je nejsilnější v místech, kde nechává jednotlivé kompozice působit, a evokuje tak mikro příběhy, které se za nimi skrývají.
Na první pohled je portrétní snímek složený výhradně z archivních materiálů pro Tasovskou výraznou proměnou základního modu operandi. Dříve pročísla českou dokumentární scénu spolurežií (s Lukášem Kokešem) filmu Nic jako dřív, která přinesla syrovou sociálně laděnou sondu do života hrdinů balancujících na hranici dospělosti, v mezích vyloučených lokalit a bezperspektivních pracovních nabídek. Snímek vynikal účastnou observací, jež sympatizovala s chybujícími protagonisty a tiše ohledávala překážky, které před ně postavily jejich rodinný původ, limity vzdělávacího systému nebo nedostatečné příležitosti...