Přízraky v Cannes

76. ročníkem vstoupil festival v Cannes do nové etapy. Ta tam je solidarita vyvolaná kolektivním bojem s pandemií, ta tam je solidarita s odvahou země na východě Evropy bojující o svoji celistvost. Paní z plakátu Catherine Deneuve přednesla v úvodu jednu ukrajinskou báseň, roušky bylo možno zakoupit v sekci suvenýry za 7 eur. Ta tam je ale i celá doba před rokem 2020, neotřesená ještě zmíněnými dvěma událostmi. Festival v Cannes se ve struktuře zcelil, opevnil a připravil pro novou dobu: poprvé ve své historii má prezidentku, producentku Iris Knobloch. A uvedl pozoruhodné množství výjimečných a výjimečně rozmanitých filmů.

Klíč nebo spíš paklíč k tomu, jak rozmanitý ročník popsat, jsem objevil až na poslední opakované projekci marockého filmu Pouště (Déserts), který se hrál v paralelní sekci Quinzaine des cinéastes (pod vedením nového uměleckého ředitele Juliena Rejla) a který natočil režisér, jehož jméno je většině lidí včetně mě neznámé. Vystupují v něm dvě hlavní postavy – úředníci úvěrové společnosti, kteří mají na starost vymáhání nesplácených půjček. Navštěvují nejchudší a nejzapadlejší marocké vesnice a berou lidem aspoň staré koberce nebo tu a tam ovci. Po všech těch privilegovaných, leckdy krkolomně nebo...