Postavy jako schoulená klubíčka / Český talent Philippe Kastner
Nejnovější osmiminutový film studenta pražské FAMU Philippa Kastnera, lapidárně nazvaný Deniska umřela (2022) se těší zájmu prestižních festivalů. Po loňském Berlinale (odkud si odvezl čestné uznání dětské poroty) a domácím Anifilmu (Cena za nejlepší český studentský film) soutěžil mimo jiné i ve francouzském Annecy nebo chorvatském Záhřebu. Zároveň je za svůj snímek Philippe Kastner nominovaný na Českého lva v kategoriích nejlepší animovaný film a nejlepší studentský film.
Deniska umřela vznikla jako cvičení druhého ročníku katedry animace, a tak by se mohlo zdát, že stojí zcela na začátku Kastnerovy tvorby. Jenže tento mladý umělec by mohl sloužit jako výstavní příklad waldorfského školství, v jehož systému absolvoval základní vzdělání. „Ve škole nás vedli k rukodělným činnostem, pletení, šití. Měli jsme i předmět Od zrna k chlebu a na konci roku jsme dali rodičům skutečně ochutnat naše chleby. Byly hnusné, ale rodiče je snědli, že jo,“ vzpomíná na své tvůrčí začátky Kastner. Snad i díky tomuto waldorfskému startu je dnes Kastner – absolvent Střední školy umění a designu v Brně – nejen animátorem, ale také výtvarníkem, hudebníkem, autorem melancholických komiksů i originálních plyšových objektů. Cestu k animaci hledal postupně: „Teprve na FAMU jsem začal poznávat, že animace není jen syntézou mých oblíbených věcí, ale že také přidává něco specifického navíc. Baví mě pracovat s různými tvarovými metaforami a metamorfózami, což by v jiném médiu nešlo.“
Kastner má rád i lehce morbidní černý humor. Těší ho „kontrast mezi roztomilostí a morbidností“, který je patrný z jeho některých hudebních textů (uživatel HappyRadio na platformě Bandcamp) i z jeho „plyšákové“ tvorby. Viz třeba zaječice se sedmi embryi na pupeční šnůře, schovanými pěkně v břišní kapsičce na zip (opět HappyRadio, platforma Fler). Zmíněná kombinace dobře funguje i v jeho kratičkém minutovém filmu Šmik! (2023), v jehož závěru roztomilý pejsek (který nestíhá vařit a telefonovat najednou) sám sebe rozstřihne kuchyňskými nůžkami… aby pak vesele a spokojeně pokračoval dál ve vaření i telefonování (a vystavoval při tom divákům své vnitřnosti na odiv).
Převládající emocí v Kastnerově dosavadní tvorbě je však jednoznačně melancholie (tajemnost, osamělost). Hrdinkou takto laděných příběhů byla nejprve „pejska“ Leonka, která vystupuje v autorových raných komiksech (dostupné na platformě Behance, tentokrát pod pseudonymem Eda Brundibár). A právě v Leončiných komiksech zkusil Kastner poprvé experimentovat s melancholickou technikou kresby černým inkoustem rozpouštěným ve vodě, kterou pak použil i pro film prvního ročníku na FAMU Věž (2021). „Černým inkoustem jde ovlivňovat barevnost podle toho, jak moc vody se do něj přidá, nebo vytvářet zvláštní efekty na okrajích kreseb,“ vysvětluje svoji volbu Kastner. Ve snímku Věž vstupuje výtvarno i do samotného příběhu, když štětec v ruce neviditelného animátora vytváří černou inkoustovou skvrnu, kterou musí hlavní hrdina projít při svém osamělém, nikdy nekončícím výstupu na mystickou věž. (Film je dostupný na www.famufilms.cz.)
I Kastnerův prozatím poslední autorský snímek Deniska umřela měl vzniknout touto technikou, nakonec se ale rozhodl přizpůsobit výtvarnou stránku dokumentárním okolnostem jeho vzniku: reflexi a vypořádávání se se smrtí milovaného psa, jezevčice Denisky. „Celý film vychází výtvarně z linorytu, který jsem udělal krátce po její smrti, tehdy jako určitou formu arteterapie. Proto se ve filmu objevuje i motiv květin z původního linorytu,“ vysvětluje. Dalším dokumentárním prvkem filmu je závěrečná hudba, úryvek ze šestiminutového rekviem, které autor rovněž složil po Denisčině smrti.
Film je introspektivní rozvolněnou sérií vzpomínek na vyrovnávání se s Denisčinou smrtí. Je vyprávěn bez dialogu, jen pomocí Kastnerových oblíbených metafor a metamorfóz. Vidíme tak například, jak v nočních můrách protéká bezvládné Denisčino tělo autorovou náručí. Postupně se však (díky připomenutí si vděčnosti za společně strávený čas) stávají vzpomínky na Denisku pozitivní součástí života, který pokračuje i přes její odchod dál. Filmová maminka věší na stěnu synův linoryt do klubíčka schoulené Denisky. Za několik let z něj vznikne animovaný film, který budou chtít vidět diváci na festivalech po celém světě.