Mezi domovem a sopkou / Utama

Vždy mě fascinovaly dějiny klopýtajících kinematografií, jako je ta bolivijská. Její více než stoletá snaha o pravidelnou produkci podobnou té české stále není korunována úspěchem. Navzdory technické nedokonalosti se v ní ale setkáváme s pozoruhodnou tvůrčí upřímností. I když to nelze vztáhnout jednoznačně na celou bolivijskou produkci, řada snímků je tematicky i autorsky úzce spjata s prostředím a kolektivní pamětí. Platí to i pro film Utama debutujícího režiséra Alejandra Loayzy Grisiho, který se letos za Bolívii uchází o oscarové ocenění v kategorii Nejlepší zahraniční neanglicky mluvený film. Možná k tomu přispěla i Velká cena poroty za nejlepší světový hraný film ze Sundance Film Festivalu. 

Je pozoruhodné, že žádný jiný latinskoamerický stát neposlal k posouzení Americké filmové a televizní akademii dílo tematicky spojené s etnickým prostředím předkolumbovských kultur. Ať už byly intence režiséra Alejandra Loayzy Grisiho jakékoli – ostatně o tom nejlépe vypovídá rozhovor v tomto čísle Cinepuru –, Utama přesně odráží hlavní stinné i světlé stránky současné bolivijské společnosti. Zároveň ilustruje posun ve vnímání tematiky etnické identity. A v neposlední řadě je silným tvůrčím gestem založeným na...