Proměnit svůj první film v první film na světě

„Natočil byste někdy porrrno?!“ zeptala se mě kdysi pod vlivem mého přijímačkového filmu na FAMU Věra Chytilová. Nezáleží na tom, co jsem odpověděl, ale že se na tu otázku dodnes napojuji. Dobrým důvodem, proč mít rád pornografii, je její přímočarost. Co slíbí, to dodá – nebo se o to alespoň maximálně snaží. A způsob, jak toho dosahuje, ji sbližuje s tzv. vysokým uměním. Mnohokrát viděné nám stále znovu a znovu předkládá jako „čerstvý“ zážitek– něco, co se právě zrodilo, aby nás to naléhavě zasáhlo.

Opravdová tvorba, alespoň v mém vnímání, vždy usiluje o tuhle „pornografickou“ naléhavost. Hledá co nejpřímočařejší cesty k tomu, jak „začít od začátku“. Třebaže zároveň počítá s tím, že divák (protože se, samozřejmě, chci bavit hlavně o filmu!) bude tzv. poučený. Zná vývoje a kontexty, jejichž nitě vedou k vašemu filmu (protože, přirozeně, chci psát o svých filmech!).

Můj první kinofilm á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN je asi nejvíc z mých posavadních pokusů o tvorbu naplněn právě tímto drzým přetahováním se „tradice“ s novým začátkem. Je to bojiště, kde se střetávají filmy již viděné anebo ty, o kterých víme, jak by „měly vypadat/působit“, s tím, co chce zaskočit, ukročit, jít paralelně… Dotýkat se bezprostředně.

V...