Spontánní vynalézání filmu / Šindži Sómai

19. 8. 2022 / Antonín Tesař
portrét
Placený

Šindži Sómai patří k nejzajímavějším japonským režisérům osmdesátých let a nejosobitějším japonským tvůrcům, kteří svůj styl zakládali na dlouhých záběrech. Že není globálně známější, nejspíš souvisí s tím, k jaké generaci filmařů přísluší.

Japonská kinematografie osmé dekády totiž zůstává mezinárodně poněkud přehlížená. V povědomí zahraničních cinefilů z ní utkvěly především velkofilmy Akiry Kurosawy, Balada o Narajamě (Narajama Bušikó, 1983) ŠóhejeImamury, anime Hajaa Mijazakihoa undergroundový exces Tecuo (1988). Mnoho filmů z této dekády přitom tvoří osobitý mezičlánek mezi mezinárodními festivalovými hvězdami devadesátých let, jako byli Takeši Kitano, Hirokazu Koreedaa Kijoši Kurosawa, a na straně druhé až avantgardními osobnostmi let šedesátých typu Nagisy Óšimy nebo Kódžiho Wakamacua. Pro Sómaie tohle určitě platí. Zároveň je ale dost unikátním zjevem, který na pomezí populárních žánrů a neortodoxních formálních postupů vybudoval osobitou filmografii.

Hajzlíci a středoškolačky

Sómaiova generace vstoupila do kinematografie v sedmdesátých letech, kdy zůstávaly vlivy avantgardy z předchozí dekády stále silné, ale velká studia zároveň...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Adaptace

142 / srpen 2022
Více