Tísňové volání z Českého rozhlasu / Promlčeno
Promlčeno jako by natočil nějaký jiný Robert Sedláček. Film nevypadá jako novinka režiséra, který v (neprávem opomíjených) televizních filmech Ženy, které nenávidí muže a Sráči boural kriminální žánr, ironicky jej zdomácňoval a obcházel jeho zvyklosti. Sedláčkova novinka je oproti tomu thrillerově napínavá, scenáristicky promyšlená a téměř bez rozrušujících šprýmů. Je to pokus o poctivé drama s přesahem, jakých u nás moc nevzniká. A když už vznikají, přimykají se více k normám artové tvorby.
Nabízí se námitka, že stejně jako většina artových filmů, také Promlčeno zamířilo nejprve na zahraniční festivaly, a až poté, po zisku několika trofejí, vstoupilo do české kinodistribuce. Jenže není festival jako festival. Sedláčkův film se nehrál na cinefilních svátcích v Cannes, Berlíně nebo Benátkách ani nesoutěžil v Karlových Varech. Uspěl v méně věhlasném Stockholmu, Montrealu nebo New Yorku – ovšem nikoli na tamní prestižní přehlídce v Lincolnově centru, ale na prakticky neznámém on-line eventu New York Independent Cinema Awards.
Výskyt Promlčena na festivalech druhé a třetí kategorie by se při troše nepřejícnosti nabízelo brát jako doklad druhořadosti samotného snímku....