Začalo to polibkem / Historie japonského pinku eiga

Žánr pinku eiga se začal rozvíjet v uvolněné atmosféře šedesátých let. Hned počátkem následující dekády ovládl produkci několika velkých japonských studií a umožnil jinak tabuizovaným tématům proniknout na filmové plátno. Jeho specifikem byla míra násilné sexuality, zacházející až do extrémů. Stopy tohoto žánru přetrvávají v japonské kinematografii dodnes a jeho vliv lze často vystopovat i v produkci extrémní kinematografie v celé Asii.

Násilí pod plným sluncem
Japonská kinematografie byla přibližně do poloviny padesátých let velice pruderní a konzervativní. Zásadní součást produkce tvořily žánry gendai geki a šómin geki, jež zobrazovaly japonskou společnost sice jako plně modernizovanou, ale stále ovládanou přísnými etickými normami. Japonskou kinematografii v tomto ohledu poprvé nahlodala americká propaganda během americké okupace (1946–1952), která do japonských filmů implementovat tzv. líbací scény. V Japonsku byl polibek na veřejnosti přísné tabu a podobné prvky měly dle Američanů přispět k větší „demokratizaci“ společnosti. Na základně pobídky vznikly hned dva snímky (jeden od studia Šóčiku, druhý od Daiei), uvedené 23. května 1946. Shodou okolností se tento den následně stal japonským svátkem...