Kolébky a hroby / Paralelní matky
Název třiadvacátého celovečerního snímku Pedra Almodóvara Paralelní matky je do jisté míry výstižný. Dvaasedmdesátiletý španělský režisér v něm vypráví příběh matek, jejichž životy se vzájemně prolínají. Titul ale zároveň zakrývá významnou vedlejší dějovou linii. Byť jsme svědky souběžného průběhu životů prvorodiček Any a Janis, ve spodních vrstvách jejich zdánlivě jednoduchého příběhu se skrývá mnohem víc. Zatímco Ana a Janis postupně odhalují pohřbená tajemství osobní minulosti, tým antropologů paralelně odkrývá skutečný masový hrob ze španělské občanské války, v němž by měli údajně spočívat předci Janis. Metaforické i skutečné obnažování nepříjemných pravd je úzce provázáno a souvztažně rozvíjeno.
Almodóvar se doposud ve svých filmech věnoval zejména období liberalizace v postfrankistickém Španělsku. Paralelní matky jakožto odchylka reflektují, co relativně svobodné době předcházelo. Nejde přitom jen o Almodóvarovu filmovou reakci na dlouholeté národní tabu, ale hlavně o její podobu. Nenásilným propojováním osobních témat a národních tajemství subjektivizuje dopady Frankova režimu na soudobé obyvatele Španělska. Zakotvuje je v konkrétních postavách a přibližuje je mezinárodnímu obecenstvu, které s historií nutně...