Hra pro nepadnoucí masky / Okupace

Téma českého traumatu z okupace cizími mocnostmi a z útrap totalitního režimu je až nechutně vděčnou látkou tuzemského filmu. Málokdy se takovému snímku podaří dosáhnout odvážného sdělení a překonat tendenční lamentování nad národní zbabělostí a ukázat o něco víc než prostou skutečnost, že těžká společenská situace probouzí v lidech to nejhorší. Podařilo se filmu Okupace být tím jedním filmem z mála?

Za minulého režimu zapíjí osazenstvo jednoho malého divadla rozpačité představení o Juliu Fučíkovi. Večírek náhle oživí příchod opilého ruského důstojníka. Jeden bizarní moment stíhá druhý a nešťastný ansámbl se po řetězci vyhrocených situací ocitá na pokraji hysterického šílenství. Jediné východisko přitom představuje jejich vlastní umělecký talent, větší než odvaha otevřeně se postavit útlaku. Během nastalé situace postavy často diskutují o české národní povaze, aby nás nenechaly na pochybách, že právě to je hlavním tématem snímku.

Opakovaným heslem filmu je fráze „Svoboda pod maskou“, jíž se zaklíná jeden z protagonistů. Původně označuje princip umělecké subverze, protirežimního prvku v umění, který je skrytý hluboko v alegorii, a tudíž oficiálně nenapadnutelný. Vynahrazuje nemožnost či neochotu vystoupit proti režimu přímo. Během...