Co si nenechat ujít na LFŠ. Tipy redaktorů Cinepuru
Program letošní Letní filmové školy se rozprostírá od Polska po Mexiko, od Hollywoodu 40. let po Jiřinu Bohdalovou, od českého chcípáctví po německý expresionismus. Co si z něho vybrat a co nepřehlédnout? Redaktoři Cinepuru nabízejí každý svůj tip. LFŠ začíná 6. 8. a celý program je zde.
Malmkrog (r. Cristi Puiu, Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Švédsko 2020)
Během pandemické izolace řada z nás divácky zlenivěla a přivykla komfortnímu domácímu sledování internetových videoték. Výbornou připomínku mnohdy protichůdných pocitů spojených s nepřetržitou kinoprojekcí přináší více než tří hodinový opus Malmkrog. Rumunský režisér Cristi Puiu v něm pokouší naši vytrvalost způsobem výsostně sofistikovaným, učenými disputacemi na věčná témata (válka, modernita, Bůh), decentralizovaným vyprávěním i mistrovskou inscenací kompozic a dialogů. Jedinečná možnost, jak na velkém plátně vidět jeden z nejlepších filmů loňského roku!
Ondřej Pavlík
Ochranné zbarvení (Kryzstof Zanussi, Polsko, 1976)
V rámci kinematografií východního Bloku se ta polská vzpouzela a vzpírala oficiálním dogmatům v kultuře už v 50. letech. A sovětská kulturní věrchuška je za to klepala přes prsty. Kino morálního neklidu o dvě dekády později bylo jen přirozenou evolucí vnitřního pnutí. Jedním z jeho vrcholů je drama Ochranné zbarvení režiséra Kryzstofa Zanussiho. V příběhu z letního soustředí studentů lingvistiky, v němž proti sobě stojí liberální a otevřený pedagog a manipulativní docent, Zanussi precizně a nemilosrdně nastoluje téma morální konformity v amorálním režimu a odhaluje vnitřní boje postav vědomých si vlastní zkorumpovanosti. Vyústění nemůže být jiné, než absurdní, stejně jako jejich realita. Téma stále živé.
Jindřiška Bláhová
Bébia, à mon seul désir (Juja Dobrachkous, Gruzie, 2021)
Z letošního programu LFŠ bych si vybral film Bébia, à mon seul désir. V poslední době se ve filmových kruzích mluví o „gruzínské nové vlně“, kterou z velké části tvoří nastupující generace mladých filmařek. V tématech jejich děl se prolínají osobní a velké dějiny, vyjadřují se k přítomným společenským problémům vlastní země nebo k otázkám gruzínských tradic ve vztahu k současnosti, což je také případ filmu režisérky Juji Dobrachkous. Její celovečerní debut navíc slibuje i vytříbený vizuální zážitek a je jen dalším potvrzením, že gruzínská kinematografie se právě ocitá v nejlepší kondici od rozpadu Sovětského svazu.
Lukáš Skupa
Drazí soudruzi (Andrej Končalovskij, Rusko, 2020)
Z programu LFŠ se nejvíc těším na nové drama Andreje Končalovského Drazí soudruzi. Snímek o zlomové fázi sovětských dějin, éru údajného „tání“ tvrdých poměrů v šedesátých letech. Děj zarámovaný událostí krvavého potlačení novočerkasského povstání dělníků v roce 1962 ukazuje, že pro tuto dobu bylo charakterističtější spíš otřesení dosavadních jistot a existenční zmatek. Černobílý, formálně strohý i uhrančivý film patří k nejoceňovanějším dílům loňské festivalové sezóny.
Antonín Tesař