Utopická časovost Erica Rohmera / Noci v úplňku

Noci v úplňku (1984) patří mezi ty filmy Erica Rohmera, které z perspektivy dnešního českého diváka nevyhlížejí jen jako autentická dramata o přelétavých romancích a problémech prvního světa, ale také jako čarovné průhledy do zcela odlišné, nikdy nedostupné časoprostorové dimenze. Jednak setrvalá kulturní propast způsobuje, že sebemenší banalita pronesená kultivovanou francouzštinou může znít jako vznešená věta z filozofického sborníku, případně jako nejvášnivější vyznání lásky. Na rozdíl od neorealistických děl z chudinských poměrů navíc Rohmerovi hrdinové netrpí materiálním nedostatkem, ba naopak, občas se potýkají s přebytkem.

Třeba jako protagonistka Nocí v úplňku, která si s platem elévky v designerské agentuře může dovolit vydržovat dva pařížské apartmány. Což, viděno prizmatem současné bytové krize, skutečně působí jako zcela vyfantazírovaná představa. Také proto, že jsou obvykle hmotně zajištěné, mají Rohmerovy postavy čas hloubavě řešit samy sebe a svoje vztahy dlouze probírat s ostatními. Jak k tomu trefně poznamenal jeden z herců brněnského HaDivadla při nedávné společné diskusi nad Rohmerovou tvorbou: „Ty filmy jsou téměř utopické, protože jsou o lidech, kteří své vztahové problémy dokážou vždy natolik...