Sněhová vločka, která odmítá roztát / Nadčasové interpretace Klubu rváčů
Když stanice BBC v roce 2019 připomínala dvacetileté výročí Klubu rváčů Davida Finchera, titulkem položila otázku: „Je Tyler Durden nejhůře pochopeným mužem dějin filmu?“ Málokdy se kolem jediného filmu srotí dva tak silné a protikladné tábory dvou názorově zarytých nepřátel používajících daný snímek jako argumentační „munici“. Je tedy Klub rváčů zprávou o nebezpečí toxické maskulinity, nebo naopak posledním výkřikem pravého mužství ve světě, kde se derou k moci slaboši a „snowflakes“?
Klub rváčů (Fight Club, 1999) je i po dvou dekádách stále živým dílem, které sugestivně promlouvá k novým generacím diváků. Jde přitom o film pevně svázaný s koncem devadesátých let jak z hlediska společenské situace Spojených států, tak i kariéry Davida Finchera. Tato éra se v Americe vyznačovala kontrastem blahobytu většinové společnosti a ztrátou pevných hodnot v důsledku rozkladu nukleární rodiny a ideového protivníka ve studené válce. Předními nepřáteli se staly konzumerismus a komerce, které jako kdyby pohlcovaly lidskou individualitu. Na zmatení části mladých bílých mužů, kteří věděli, že nemají důvod k nespokojenosti, ale přesto ji pociťovali, reagoval i román Chucka Palahniuka...