Nomád za hranicí všednosti / Chantal Akerman

8. 10. 2020 / Nikola Krutilová
portrét
Placený

„Když lidé říkají, že existuje feministický filmový jazyk, je to jako říkat, že existuje jen jeden způsob, jak se ženy mohou vyjadřovat,“ řekla belgická režisérka Chantal Akerman v roce 1984 britskému časopisu Monthly Film Bulletin. Akerman je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek ženského filmu, ale i za předchůdkyni žánru pomalé kinematografie a neúnavnou experimentátorku. Její snímek Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel (1975) označila filmová teoretička Laura Mulvey za průkopnický počin feministické filmové tvorby. Nicméně Akerman vždy odmítala označení feministická filmařka. Nechtěla, aby její filmy byly prezentovány jako snímky ženské autorky nebo aby byly vnímány jako filmy natočené z židovské či lesbické perspektivy. Přála si, aby byly prezentovány především jako filmy Chantal Akerman.

Exploze, Godard, kuchyně

Její odmítavý postoj ke kategorizování dost možná pramení z toho, že se sama narodila do specifických podmínek – v roce 1950 do rodiny polských židovských emigrantů usazených v Bruselu. Oba její rodiče přežili holokaust, zatímco většina jejich příbuzných v koncentračních táborech zemřela. Matka Natalia o své deportaci do Osvětimi s dcerou téměř do konce...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film a feminismus

131 / říjen 2020
Více