Všichni se ti budou smát / Carrie Briana de Palmy a vytříbený horor
Současný horor stále s oblibou odkazuje na osmdesátá léta, ale mnoho jeho trendů ve skutečnosti nabízí spíš srovnání s předchozí dekádou. Sedmdesátá léta měla své hororové blockbustery (v první řadě mimořádně úspěšného Vymítače ďábla, 1973) i nezávislé hity, které vydělaly mnohonásobek svých skromných rozpočtů (Texaský masakr motorovou pilou, 1974). Vznikaly ale i obdoby dnešních tzv. vytříbených hororů (elevated horror), které byly laděny do artového filmu či avantgardy a stály za nimi uznávané autorské osobnosti (Teď se nedívej, 1973, Nicolas Roeg, Vidiny, 1972, Robert Altman). Zároveň bujelo podhoubí nízkorozpočtových hororů z celého světa, z nějž se rekrutovaly pozdější mainstreamové hvězdy (David Cronenberg) či uznávané kvaziauteurské postavy (Dario Argento). A daly se najít i horory reagující na tehdejší společenské klima (Úsvit mrtvých, 1978, Stepfordské paničky, 1975).
Druhá půlka sedmé dekády zároveň přinesla první vlnu adaptací knih Stephena Kinga, spisovatele, který od té doby výrazně formoval mainstreamový horor v literatuře, filmu i televizi a který je aktuálně znovu v kurzu. Filmová adaptace jeho vůbec prvního románu Carrie Briana De Palmy z roku 1976 tak z dnešního pohledu...