Předjímání hudby budoucnosti / Ikarie XB 1
Francouzský romantický skladatel a hudební kritik Hector Berlioz hodně přemýšlel o budoucnosti hudby. V polovině 19. století dosáhla jeho obsese vrcholu – pro Revue et gazette musicale napsal sérii dopisů z fiktivního města Euphonia, ve kterém se každý obyvatel věnuje jenom hudbě. Město, umístěné do roku 2344, „bylo postavené tak, že samotné jeho ulice a čtvrti připomínaly orchestr, rozdělený podle nástrojů“. Na tohle Berliozovo zapomenuté literární dílo upozorňuje ve tři roky staré knize The Music of the Future britský publicista Robert Barry, jenž v útlém svazku zkoumá různé podoby přemýšlení o budoucnosti hudby.
Zmiňuje „odorchord“ z povídky Kurda Lasswitze, podle kterého se v roce 2371 bude hrát na klávesy vyluzující vůně a pachy. Barry samozřejmě mluví i o afrofuturistickém jazzmanovi Sun Raovi a jeho útěkům do vesmíru, o německém skladateli Karlheinzovi Stockhausenovi a jeho experimentech se syntetickou hudbou nebo o producentce Holly Herndon, podle které bude mít největší dopad na budoucí podoby hudby možnost poslouchat „Rihannu vedle Johna Cage a vedle čehokoli jiného“.
Českou stopu v knize The Music of the Future...