My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

My z Prahy je název dokumentárního filmu, který v roce 1968 natočil Rajko Grlić o sobě a svých jugoslávských spolužácích z FAMU. Stejný název však vyjadřuje i něco mnohem obecnějšího. Tito filmaři, kteří studovali pražskou filmovou fakultu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se totiž k odkazu československého filmu a kultury i ke svým pražským studiím otevřeně hlásili v průběhu celé své kariéry. Silně pak ovlivnili jugoslávskou kinematografii, když po svém návratu vnesli do domácí tvorby svěží dech, tolik potřebný po několikaletém vakuu vzniklém po potlačení nové (a černé) vlny kolem roku 1971.

Kontakty mezi Československem a Jugoslávií se v oblasti filmové kultury projevily na úrovni státní a institucionální, ale měly i svou komornější podobu příběhů konkrétních filmových osobností. Jedním z nejviditelnějších vyjádření těchto bilaterálních vztahů se stalo studium jugoslávských posluchačů na FAMU, jehož kontinuitu lze pozorovat od šedesátých let. Jugoslávské filmové stopy v poválečném Československu začínají už v samých počátcích výuky na FAMU.

Jugoslávská kinematografie se po skončení druhé světové války teprve pomalu rozvíjela a stabilizovala. V zemi neexistovaly žádné filmové školy, a proto byli mladí filmařští adepti...