Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story

14. 8. 2018 / Daniel Řehák
kritika

Scenárista Lawrence Kasdan zná svět Hvězdných válek možná stejně dobře jako stvořitel této vesmírné ságy George Lucas. Právě on pomáhal v osmdesátých letech formulovat Lucasovy myšlenky v druhém (resp. pátém) díle galaktického eposu Impérium vrací úder, uzavíral osud Dartha Vadera v Návratu Jediho, ale také celý mýtus znovu oživoval spolu J. J. Abramsem ve scénáři k epizodě sedm Síla se probouzí.

Postava pašeráka, úžasného pilota, milovníka a dobrodruha Hana Sola prý Kasdana fascinovala od začátku. Do dualistického a patetického univerza Star Wars vnášela prvek náhody, lidskosti, komedie a díky jejímu někdejšímu představiteli Harrisonu Fordovi i nezaměnitelný šarm. Podle Kasdanových slov se nikdy nedá očekávat, jak Han Solo zareaguje a co provede, a to je na něm nejvíce přitažlivé. Totéž se však nedá říct o Kasdanově scénáři k Solovu prvnímu sólovému dobrodružství.

Spolu se svým synem Jonathanem dostal Kasdan možnost vytvořit film, který by ozřejmil Solovu minulost a charakter a ilustroval některé nevyjasněné momenty, o nichž se v původní trilogii Hvězdných válek jen mluvilo. Konečně se můžeme dozvědět, odkud se vzala bájná loď Millenium Falcon, proč je nejrychlejší v galaxii nebo jak se Han seznámil s Landem Calrissianem. Těžko ale říci, zda o to někdo v této podobě stál. Výsledkem je totiž příběh tak generický, obyčejný a tuctový, že by mu možná posloužilo k dobru, kdyby byl o něco horší. Alespoň by bylo o čem mluvit. Málokdo z fanoušků si představoval velký karetní souboj mezi figurou lišáckého fešáka Landa a prohnaného Hana Sola jako zadumanou partii hry prší. Snímku chybí to, čím by měla paradoxně postava hlavního protagonisty překypovat – odvaha a nečekanost. Kompilát klasických westernů, remake Velké vlakové loupeže a mix „heist“ snímků s nechtěnou parodií na Jamese Bonda, i tak by se dal scénář filmu Solo: Star Wars Story popsat. První film ze světa Star Wars, kterému chybí mýtus Síly a postrádá velký epický rámec osudového souboje dobra se zlem, nepřináší civilní osvěžení série, ale působí jako předělávka několika filmů, které známe nazpaměť, zasazených do poněkud ošuntělých kulis galaxie kdesi daleko.

Realizace filmu prošla velkou krizí, když jej v půlce natáčení muselo opustit režijní duo Phil Lord a Christopher Miller, kteří udělali z franšízového filmu LEGO® příběh jeden z nejlepších animovaných snímků posledních let. Pro kreativní neshody s vedením, z nichž se pak vyklubal strohý fakt, že mladí režiséři na place příliš improvizovali a tím ztráceli velmi drahé natáčecí hodiny, byli Lord s Millerem z natáčení odvoláni. Časovou a finanční ztrátu pak zachraňoval starý známý a producentům generačně bližší Ron Howard. Režisér řemeslně zdatný, zkušený a metodický, ale v podstatě rutinér, který musel snímek zejména promptně dokončit a ustát.

Úvodní záběr v absolutní temnotě, kterou rozežene záblesk elektrického výboje a následně se z podsvětí a kanálů, přes válečné zákopy, potemnělé bary a chmurné hory postupně dostává až mezi hvězdy a v závěru na prosluněnou poušť, sice můžeme považovat za vizuálně působivou scenáristickou koncepci, ale málokterý divák si této nuance všimne. Obzvlášť když postavy procházejí proměnou pouze zdánlivou a dílčí, aniž by se ke konci filmu nějak zvlášť rozsvítily.

Zatímco kvůli nenávistné kampani, která následovala po poslední epizodě skywalkerovské linie Poslední z Jediů, si někteří herci museli zrušit účty na Twitteru a režisér Rian Johnson pokorně vysvětluje každou stránku svého poměrně komplikovaného a odvážného scénáře, po premiéře Sola se nestalo nic. Tohle přece měly být ty jednoduché, nekontroverzní Hvězdné války pro každého, milé a vtipné, bez nervů a sporů o osobní duševní vlastnictví každého fanouška. Bohužel vznikl film tak obyčejný, opatrný a neživotný, že sice nikoho neurazil, ale také nenadchl, a celá linie dovypravování příběhů postav z původních Star Wars byla kvůli jeho kasovnímu propadu zastavena. Sázka na jistotu a cesta volným vesmírem se vyplatila méně než kličkování mezi asteroidy, k níž se dá přirovnat originalita a snaha o novátorství Johnsonova filmu.

 

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Neonoir

118 / srpen 2018
Více