Polák Andrzej Wajda / Vzdorná gesta poražených hrdinů

„Proces režie – to je vlastně destrukce.
Protože do ideální koncepce se vám prodírá život.“

Režisér Andrzej Wajda (1926–2016), jehož poslední snímek Mžitky se dostal do české distribuce letos, patřil spolu s Ingmarem Bergmanem, Michelangelem Antonionim, Luisem Buñuelem či Akirou Kurosawou k silné generaci filmařů druhé poloviny 20. století, kteří povznesli film a profesi režie do vyšších uměleckých pater. Patřil k nim, i když jim kynul zpoza železné opony východoevropského bloku, kde tvořil převážnou dobu své dráhy v nesvobodné zemi, proplouval úskalími totalitní ideologie a vedl spory s cenzurou. Přesto zde kontinuálně natáčel víc než půlstoletí a dokázal si udržet přední pozici.

V omezených možnostech si Wajda uchoval napříč svou kariérou relativní nezávislost, kterou nelze zaměňovat s tvůrčí svobodou. Oproti mnohým emigrantům, kteří odešli na Západ, programově setrval ve své vlasti, kde mu i v distanci vůči komunistické hegemonii byla udělována jistá privilegia – a to navzdory tomu, že po svém debutu Nezvaní hosté (1954), jímž ještě vyhovoval tendenční politice, natočil film Kanály (1957) z varšavského povstání, v němž ukázal skutečnou hrůzu varšavského...