Rocknrollové noční můry / Průnik metalu do hororového žánru v 80. letech

V dlouhé historii žánru hororu najdeme také skupinu filmů, které v 80. letech lákaly publikum na propojení se „zlou“ hudbou. Metalové horory sice postupem času upadly v zapomnění a mnohé z nich svádějí spíše ke campovému čtení, ale i dnes slouží minimálně jako zajímavé doklady vyrovnávání se s mediální mytologií, která je s tímto hudebním žánrem, jeho interprety i fanoušky spjatá – od údajné hypersexuality a vulgárnosti, přes brutální projevy chování až po vliv metalové hudby na mládež. K těmto tradovaným představám přitom metalové horory přistupovaly často celkem nejednoznačně. Svou pravdu si v nich mohli hledat metaloví příznivci i odpůrci.

Spojení heavy metalu a filmového hororu se v 80. letech mohlo zdát logickou, potenciálně nosnou volbou. Metalové skupiny zhusta využívaly hororovou ikonografii na obalech svých desek i ve videoklipech a navíc se orientovaly na přibližně stejnou cílovou skupinu jako velká část hororů, totiž na teenagery. Metalovou hudbu i horory zároveň v této době obestírala aura „zakázaného ovoce“. Byly démonizovány coby vulgární a lascivní, ale především brutální a heretické oblasti zábavního průmyslu. Právě tento mýtus o „zlé“ hudbě a kinematografii, popkulturních ekvivalentech cigaret a alkoholu, představoval jedno z...