Souhry hudebních a filmových variací / Tvorba skladatele Michaela Nymana

Hudba předního minimalistického skladatele Michaela Nymana bývá spojována především s vizuálně bohatými a výtvarně stylizovanými filmy britského režiséra Petera Greenawaye, jež se představám o minimalismu na první pohled vzdalují. Společné výsledky obou umělců nicméně dokládají, že rozhodující není míra vyjadřovacích prostředků, ale přístup k formě, který v tomto případě směřoval ke strukturalismu. Smysl pro vnitřní organizaci díla však Nyman zúročil i ve své další skladatelské tvorbě, která vznikala v kontextu mainstreamové kinematografie po skončení patnáctileté spolupráce s Greenawayem a inspirovala jisté hudební tendence přetrvávající v hollywoodských filmech dodnes.

Minimalismus, který v 60. letech oživil americkou avantgardní hudební scénu, vyrůstal z poválečného serialismu. Šlo o novou kompoziční techniku, jež se odpoutala od tradičních hudebních forem, tonality a harmonických funkcí, a přinesla tak nebývalou tvůrčí svobodu. Protože se však seriální hudba stále více radikalizovala a díky stoupající posluchačské a interpretační náročnosti cílila na stále užší okruh publika, vynořila se v reakci na tento vývoj kontrastní hudební tendence, která klade na posluchače jiné nároky. Její zakladatelé, Američané La Monte Young, Terry Riley, Steve Reich...