Profesionální neprofesionálové / Tvorba fanoušků na YouTube

Právě vyšlo nové číslo Cinepuru s tématem Fanoušek. Následující text slouží jako avízo na téma, v němž si můžete přečíst o kultu Rocky Horror Picture Show, femslashové fikci, současné situaci českých fanoušků nadnárodních audiovizuálních fenoménů nebo o japonských komiksech tvořených fanoušky dódžinši. V čísle dále najdete reportáž z festivalu v Cannes, reflexi vítězného snímku Já, Daniel Blake a dvou filmů, které se podělili o cenu za režii – Zkouška dospělosti Critstiana Mungiu a Personal Shopper Oliviera Assayase. Přečíst si můžete i o seriálu Hannibal, fenoménu americké nezávislé scény mumblecore, portrét kameramana a režiséra Ondřeje Hudečka nebo názory nedávno zesnulého režiséra Jana Němce na látku, psaní scénáře a dramaturgii.

- - -

Pod fanouškovskou tvorbou si většina lidí stále představí především krátké amatérsky nasnímané skeče nebo jednoduché sestřihy několika scén z oblíbeného filmu. Při pohledu na některá z novějších videí, jež jejich autoři prezentují na YouTube, už však podobný názor pokaždé neobstojí. Spolu s dostupnější technologií si fanoušci osvojili postupy známé z filmu či televize a minimálně část z nich postupně dosahuje až profesionálních výsledků – ať už zůstávají pouze v rovině úprav původního materiálu, nebo se pouštějí do vlastního natáčení.

Jak upozornil například teoretik populární kultury John Fiske, fanoušci jsou excesivními čtenáři, kteří často vytvářejí interpretační skupiny. V nich dochází k hierarchizaci mediálních sdělení na základě uvěřitelnosti, logiky, věrnosti předloze nebo četnosti užití. Fanoušci se však nezastavují jen na úrovni této (kreativní) interpretace. Mnozí z nich svá oblíbená díla doplňují a přetváří. Jednou z takových forem aktivity může být právě produkce fanouškovských videí.

Šíření celé škály těchto videí na internetu je umožněno jednak demokratizací výroby i distribuce audiovizuálních obsahů díky informačním technologiím a jednak vesměs tichým souhlasem vlastníků autorských práv. Ačkoliv video platformu nabízí i Facebook a stále větší oblibu si získávají videa šířená prostřednictvím Vine.com nebo na síti Tumblr, fanoušky nejvíce vyhledávanou platformou zůstává i nadále YouTube. Stránka funguje také jako sociální síť, jež umožňuje další formy komunikace (například komentáře diváků), což je pro fandomy důležité.

Kromě větší dostupnosti technologií a lepších schopností manipulace s audiovizuálním materiálem souvisí rozvoj fanouškovské video tvorby také s obecnou proměnou vnímání vlastní pozice publik. Současná konvergence kultury, jak ji popisuje například Henry Jenkins, totiž způsobuje rozostřování hranic mezi producentem a divákem a přináší zcela nové možnosti vzniku a distribuce mediálních obsahů.

S úctou k původnímu dílu

Fanouškovská videa vznikala v omezené míře i v předinternetové době nebo před masovým rozšířením digitálních úprav obrazu. První takové filmy se objevily s nástupem videa, u něhož však byl střih poměrně náročný. Této činnosti se tudíž mohli věnovat spíš profesionálové, kteří ve volném čase využili svoji výbavu pro fanouškovskou tvorbu. Distribuce se omezovala pouze na domácí projekce, případně na uvádění na conech (fanouškovských setkáních).

V současnosti je však možné mít program pro střih videa prakticky v každém počítači a krátké filmy lze ve slušné kvalitě natáčet (a stříhat) také prostřednictvím mobilních telefonů. Fanouškovská videa tak na různých platformách čítají až desítky tisíc. Jak podotýká Angelina I. Karpovich v eseji Reframing Fan Videos, typicky se jedná o montáže kombinující krátké úseky z jednoho či více zdrojů. Coby zvukové pozadí slouží často populární písně, jež předtím většinou neměly s přestříhaným materiálem žádnou spojitost.

Míra proměny původního obsahu se u různých videí liší. V některých případech jde o prosté sesbírání určitého druhu záběrů nebo o poctu konkrétní postavě. Jindy se naopak zcela mění úhel pohledu, když například sledujeme příběh z pozice vedlejší postavy. Někdy je akcentován určitý vztah nebo autor doplňuje mezery v původním textu. Často také vznikají alternativní konce – postavy znovu ožívají, jsou přesazeny do jiného prostředí nebo historického období. Z výčtu by se mohlo zdát, že fanouškům není prakticky nic svaté. Ve skutečnosti však fandomy představují skupiny, jež ke kanonickému (tedy původnímu) textu chovají velkou úctu. Fanouškovská videa na síti pak můžeme rozdělovat právě na základě jejich vztahu ke kanonickému textu.

Fanouškovské sestřihy

Některá videa pracují pouze s kanonickým textem. Zejména seriály poskytují velké množství materiálu, který lze různě kombinovat za účelem získání nových významů. Ačkoliv fanoušci bývají velmi zručnými střihači a nezřídka zvládají i tvorbu digitálních triků, se zvukem mívají větší potíže. Mluvené slovo proto překrývá hudba a pakliže vývoj příběhu vyžaduje dialogy, nahrazují zvuk psané titulky.

Fanouškovská videa se na psaný text spoléhají více než jiné audiovizuální formy. Svou hybridní povahou na pomezí audiovizuální fikce, reklamy a videoklipu přitom nabízejí poměrně nečekané způsoby uplatnění psaného slova při tvorbě významů. Užití psaného textu ve fanouškovských videích připomíná jak mezititulky u němých filmů, tak titulky zavedené pro uvádění cizojazyčných snímků.

Mezititulkům se tento psaný text podobná zejména svou funkcí – skutečné mezititulky, vložené mezi záběry jako u němých filmů, se objevují jen zřídka. Videa obsahují mezititulky promluvové, které nahrazují řeč (ať už artikulovanou nebo ve formě niterných promluv), i vysvětlující mezititulky, jež usnadňují diváckou orientaci. Mohou také poskytovat informace, které nemusejí být z pouhého obrazu zřejmé a podněcovat publikum k určitým interpretacím. Pomáhají například určit místo a čas děje, začlenit ho do historického nebo fikčního kontextu, charakterizovat postavy a podobně.

Psaný text ve fanouškovských videích bývá nejčastěji umístěn přímo v pohyblivém obraze, podobně jako titulky u cizojazyčných filmů. S výjimkou titulků nahrazujících mluvenou řeč však není pravidlem, že by se musely nacházet ve spodní části obrazu. Mnohdy se objevují přímo u postavy nebo objektu, který komentují, a autoři je navíc výrazně barevně odlišují a animují. Titulky sice najdeme i v jiných typech fanouškovských videí, v tomto případě však jejich častější využití souvisí právě s tím, že autoři pracují pouze s oficiálně natočeným a zveřejněným materiálem původního filmu či seriálu.

Textuální pytláci a nomádi

Druhý typ videí zaujímá ke kanonickému dílu odlišný postoj. Autoři z něj sice vycházejí, ale za účelem vytvoření kýženého významu používají také stopáž jiných textů. V tomto případě se jedná o strategii tzv. textuálního pytláctví a nomádství, jak ji popsal Michel de Certeau v knize Practice of Everyday Life (v originále L'Invention du Quotidien). Tvůrci se nomádsky přesouvají uvnitř nepřehledného, ale jim známého mediálního prostoru a jako „pytláci“ loví ty části různých textů, které jim nejlépe poslouží k produkci potřebných významů. Jelikož se videa mnohdy zaměřují na oblíbené postavy, jde obvykle o části z různých textů právě s interprety, kteří hrají tyto oblíbené postavy.

Příkladem může být padesátivteřinové video October 31 • James & Lily Tribute (2011), fungující jako komentář ke smrti Lily a Jamese Potterových, které na YouTube nahrála uživatelka nathfairy. Příběh časově předchází ději, který zachycují filmy z univerza Harryho Pottera. Postavy z videa v nich ovšem nevystupují, nebo jsou zobrazeny v neodpovídajícím věku, a proto pro ně bylo nutné najít úplně jiné herce. Autorka videa se danému období věnuje pravidelně a patří mezi ty, kteří přispěli k ustálení hereckých zástupců pro dané postavy. Ve videu se objevuje tradiční sestava herců, zastupujících rodiče Harryho Pottera (Aaron Johnson a Karen Gillan) a jejich přátele v celé škále vizuální fanouškovské produkce (od grafických manipulací s fotografiemi až po videa na YouTube).

Video tedy můžeme pokládat i za příklad široké výměny významů napříč fandomem, v jejímž důsledku došlo k ustálení konkrétní sestavy herců pro konkrétní skupinu postav. Využívání těchto interpretů sice není nijak povinné, napomáhá však rychlému porozumění. Není třeba vysvětlovat, kdo je kdo, a může se rovnou přistoupit k vyprávění příběhu. Video si vypůjčuje materiál ze snímků o Harrym Potterovi a z dalších šesti filmů a jednoho seriálu, v nichž příslušní herci účinkovali. Namísto původního zvuku, který by z tak velkého množství různých textů nebylo možné zkombinovat, slyšíme část písně zpěvačky Rihanny.

Příkladů podobného propojování rozličných audiovizuálních textů a ustalování určitých vizuálních znaků (ať už jsou to konkrétní herci nebo určité atributy spojované s postavou) existuje nejen na YouTube celá řada. Jejich vznik a užití ovlivňuje zejména funkčnost, usnadnění vzájemné komunikace a šíření významů.

Skoro jako profesionálové

Tradici fanouškovských videí s nově vzniklou stopáží lze hledat v jiných činnostech fanoušků, například conech či hraní LARPových her. V rámci těchto aktivit se fanoušci doslova převtělují do svých oblíbených postav a jejich záznamy si našly cestu i na YouTube. Někteří z fanoušků pak začali natáčet vlastní videa s krátkými příběhy po vzoru filmařů. Nejde již tedy o „divadelní záznamy“, ale o originální materiál. Ačkoliv se stále jedná o volnočasovou aktivitu, postupně se začínají množit kvalitní produkce přibližující se profesionálním výsledkům.

Průkopnickým je z tohoto hlediska fandom Star Treku, který natáčí krátké i celovečerní filmy a webové seriály. Jejich výroba se výrazně profesionalizovala a do některých fanouškovských produkcí se dokonce podařilo obsadit herce vedlejších rolí z původního seriálu. S rozvojem tvorby se však zároveň zvýšil tlak majitelů autorských práv. Naposledy například televizní stanice CBS fanouškům výrazně nedoporučila pokračovat v projektu Star Trek: Horizon (2016). Obecně však bývají právní postihy původců autorských práv vůči fanouškům spíše výjimkami. Důvodem je zřejmě i neochota bojovat s nejoddanějšími konzumenty vlastních produktů.

Poměrně nedávný příspěvek k profesionalizovanější části fanouškovské video produkce představují dva filmy z dílny Broad Strokes Productions, které navazují na Harryho Pottera: The Greater Good (2013) a Severus Snape and the Marauders (2016). Přestože tato „společnost“ rozvíjí postupy typické pro filmový průmysl, její výtvory (patrně i kvůli autorským právům) končí právě na fanouškovských platformách. Broad Strokes Productions nemá vlastní webové stránky, ale využívá kanály nejvhodnější právě pro oslovení fandomu – kromě YouTube také sociální sítě Facebook a Tumblr. S fanoušky komunikuje skrze komentáře pod videem a také hypertextovým provázáním jednotlivých videí.

Sedmnácitminutový film The Greater Good byl na YouTube zveřejněn 3. prosince 2013 a v současnosti má téměř 4,4 miliony zhlédnutí. Snímek se vyznačuje formálními znaky tradičních filmových produkcí, včetně úvodních a závěrečných titulků nebo stylizovaného loga společnosti (používají ho i kanonické filmy o Harry Potterovi). Zajímavé je i uplatnění marketingových strategií, jimiž tvůrci lákají své budoucí diváky. Na YouTube kanálu postupně zveřejňovali například záběry z natáčení, trailer nebo nepovedené záběry.

Podobný postup zvolila skupina i v případě druhého filmu z Harry Potter univerza Severus Snape and the Marauders. Tentokrát mohli fanoušci na YouTube sledovat ještě více materiálu (mimo jiné záběry ze zkoušek, představení postav nebo rozhovory s tvůrci). Po uvedení filmu byl zveřejněn i v současnosti oblíbený formát „reakčního videa“, v němž mohou fanoušci sledovat reakce herců po prvním předvedení hotového filmu. Tyto intenzivní snahy o oslovení nezůstaly bez odezvy – dva měsíce po premiéře má snímek na YouTube již výrazně přes jeden milion zhlédnutí.

Od krátkých skečů k vlastním filmům

Jednotlivé typy fanouškovských videí samozřejmě nejsou jasně oddělenými kategoriemi. Například videa s převážným podílem původní stopáže mohou leckdy doplňovat záběry z jiných děl. Spektrum videí na YouTube a dalších internetových platformách proto zůstává poměrně široké z hlediska způsobu zpracování, žánrového určení či kvality. Druhy videí se liší také v závislosti na konkrétních fandomech, ačkoliv sdílejí společný cíl – realizovat významy, jež daná interpretační komunita považuje za důležité.

Ke kombinaci různých obrazů využívají autoři osvědčených stylových prostředků, které během historie vyvinuli filmoví a televizní tvůrci. Tyto konvence si tvůrci z řad fanoušků osvojili, aby zajistili srozumitelnost videí pro ostatní uživatele. Jejich přístup k původním textům je přitom v mnoha případech poměrně kreativní a nutí k přehodnocování zažitých představ o fanouškovské tvorbě jako o krátkých skečích pochybné úrovně.

I když zdaleka ne všechny fanouškovské výtvory dosahují vysoké kvality, kopírování produkční i marketingové logiky filmového a televizního průmyslu začíná být stále častějším jevem. Těžko říct, zda takto profesionalizovaná fanouškovská produkce dokáže i do budoucna odolávat pozornosti držitelů autorských práv.