Cinéma de la qualité aneb Co se měří v Cannes

Nad skutečností, že se Festival v Cannes čím dál víc stává  “Festivalem francouzského filmu”, se v úvodníku canneského vydání časopisu Cahiers du cinéma pozastavoval letos s podivem a dost kriticky jejich šéfredaktor.  Poukazoval na to, že  pokud se skutečně chce některý z tvůrců na festivalu prosadit, musí mít dlouho předem alespoň jeden z možných francouzských „pasů“ (rodiče, koproducenta, agenta...). Věnuji tak tuto zprávu o letošním 69. ročníku všem, na které jsem na festivalu narazil a kteří si mi se slovy „dovedu si představit nejen, kdo bude na festivalu za rok, ale i jak bude vypadat to, s čím přijede“, svěřovali, že jsou unaveni a otráveni předvídatelností soutěžního výběru. 

Iluze světovosti

Začnu příměrem. Nedlouho před festivalem v Cannes probíhá tenisový turnaj v Římě. Přímo v jeho průběhu začíná turnaj v Nice a hned potom pařížské Roland Garros. V druhé půli festivalu se v Cannes pravidelně zvedají kotvy většiny jacht světové extra-třídy světských, kteří v tu chvíli z končícího festivalu mizí směrem Monako na Velkou cenu Formule 1. V tenise i na Formuli 1 bývá u každého zápolícího v televizi vidět vlaječka státu, který zastupuje. 

Také na festivalu v Cannes se o filmových autorech, uvádějících tu...