Digitální expresivita a dynamika pohybu v boxerském ringu / Ali Michaela Manna
Fimy Michaela Manna patří v rámci hollywoodské tvorby mezi nejinvenčnější z hlediska přístupu k digitálnímu obrazu a důslednému využití digitálních kamer. Jejich vizuální styl, v němž se uplatňuje mimo jiné výrazný digitální šum, umocňuje kybernetické prostředí v Hackerovi (Blackhat, 2015), podtrhuje atmosféru anonymních nočních velkoměst v Miami Vice (2006) či Collateral (2004) nebo naopak vytváří protiklad k zažitým konvencím vizuální skladby žánrové tvorby jako v případě gangsterky Veřejní nepřátelé (Public Enemies, 2009). Za skutečně průkopnický však můžeme pokládat snímek Ali (2001) o životě boxera Muhammada Aliho, v němž Mann společně s kameramanem Emmanuelem Lubezkým vůbec poprvé testovali možnosti digitálního obrazu.
Mann vypráví příběh legendárního Aliho od prvního mistrovského duelu se Sonnym Listonem až do boxerova comebacku při památném utkání v Zairu proti Georgi Foremanovi z roku 1974. Z hlediska vyprávění nemusí film působit na první pohled příliš inovativně, jelikož využívá vzorce a postupy klasického hollywoodského vyprávění (cesta na vrchol – pád na dno – vítězný návrat) a s výjimkou úvodní montážní sekvence se neuchyluje ke komplikaci syžetu například na rovině her s...