All That Jazz / Treme

Americká kabelová televize HBO je pověstná produkcí původních seriálů, ve většině případů řazených k tzv. quality TV. Mezi její společensky angažovanou odnož náleží po právu i drama Treme vysílané na HBO od roku 2010. I přes řadu nominací na ceny udílené televizními kritiky, mimo jiné i četné neproměněné Emmy Awards a vítězství v Peabody Award, a přes skalní fandom je ale Treme oproti jiným seriálům a minisériím HBO poněkud zasunuta do ústraní. O jejích kvalitách, jak televizních, tak sociálně-kritických, se ovšem nedá ani v nejmenším pochybovat.

Tvůrčí duo Treme David Simon a Eric Overmyer nejsou v kontextu tvorby HBO žádnými nováčky. Simon spolupracoval už na projektech The Corner (HBO, 2000), The Wire (HBO, 2002–2008) a Generation Kill (HBO, 2008), Overmyer se podílel na The Wire nebo spolupracoval na seriálu Homicide: Life on the Street (NBC, 1993–1999). Všechny tyto seriály spojuje kromě rasově různorodého hereckého obsazení také snaha co nejpravdivěji a nejpřesvědčivěji vykreslit nejnižší společenské třídy a jejich životní podmínky. Ne náhodou jsou proto všechny jmenované pořady silně kritické vůči sociální a rasové politice ve Spojených státech, v případě Generation Kill také vůči postoji americké vlády ve válce v Afghánistánu a Iráku. Hrdiny jsou často obyčejní lidé, které scenáristé staví do extrémních situací, jež se ale pro postavy stávají každodenní rutinou. Treme není v kontextu Simonovy a Overmyerovy tvorby žádnou výjimkou.

Katrina, Katrina

Ve Spojených státech zpravidla nebývá zvykem natáčet televizní seriál věnující se aktuálnímu problematickému tématu. Obvykle vyjdou snahy naprázdno a z původně ostře kritizujícího projektu se záhy stává stereotypně a mainstreamově pojatý pořad vyhovující co nejširší škále diváků (např. americká soap Army Wives /Lifetime, 2007–současnost/, nebo teen muzikál Glee /Fox 2009–současnost/). O to více vyniknou takové seriály, které si svůj standard udrží a konstantně pracují s dobře mířenými narážkami, intertextovými a interkulturními odkazy nebo explicitními poznámkami na účet amerických politiků (The Wire, Queer as Folk /Showtime, 2000–2005/, Homeland /Showtime, 2011–současnost/).

Treme je jedním z těch případů, které se odehrávají v autentickém prostředí nedávné minulosti, známé ve světě globálních médií takřka po celém světě. Mediální obrazy ale bývají zrádné a toho, zdá se, využívají i tvůrci seriálu a vytvářejí si svoji vlastní verzi světa po nechvalně proslulém hurikánu Katrina, který v roce 2005 téměř srovnal americké New Orleans se zemí. Právě do tohoto nadneseně řečeno post-pokalyptického světa je zasazen děj Treme, v celé řadě případů vycházející z reálného neworleanského prostředí a životních příběhů lidí, kteří se v jeho troskách snaží přežít a začít žít.

Název seriálu je odvozen a přímo odkazuje k jedné z proslulých neworleanských čtvrtí, Tremé (Faubourg Tremé), s bohatou historií postihující jak dějiny otroctví, tak zrod specifi cké neworleanské hudby. Tremé jako centrum afroamerické a kreolské kultury města využívá bohatě samotný seriál, kde jednotlivé postavy a jejich osudy zprostředkovávají jedinečnou atmosféru území s bohatou kulturní tradicí, je to ale samo New Orleans a především pak jeho hudba, kdo jsou protagonisty Treme.

Pilotní díl je úvodem nejen do samotného seriálu, ale divákům také zprostředkovává pohled na zničené město, resp. na jednu historicky vysoce ceněnou městskou čtvrť, kterou před zhruba třemi měsíci hurikán téměř zničil. Od záběrů polorozpadlých domů, plesnivějících zdí, pouličních odpadků nebo meteorologických snímků Katriny se pozornost kamery pozvolna přesouvá na jednotlivé postavy, které se vracejí (nebo jsou už nějakou dobu zpět) nejen do města a Tremé, ale také ke své minulosti v domnění, že rozsáhlá rekonstrukce obojího nebude přece jen třeba. Jsou ale téměř okamžitě vystaveni pohledu na realitu území nikoho, kde dočasně nefunguje zákon, stoupá zločinnost a na protesty místních obyvatel nemá kdo reagovat. Jediné, co do New Orleans přichází, jsou plané sliby a utěšování z řad politických představitelů země, kteří jsou stovky, ne-li tisíce mil daleko od jižanského města. Druhá sezona pak ony problémy prohlubuje a postupně zapojuje do děje i postavy, které se snaží živořící situace některých místních využít ve svůj prospěch, či detailněji zapojuje do tematické roviny i korupci a nečinnost policie a lokálních politiků. To vše na pozadí přírodní katastrofy, která je v seriálu nejednou srovnávána s teroristickými útoky z 11. září 2001.

You Fucking Fuck Fucks

Děj Treme je časově ukotven jednak skrze hurikán Katrina a mediálně šířené obrazy jejího dopadu na město, jednak skrze vznik a pozvolný rozvoj webu 2.0, zejména YouTube, jemuž je zasvěcena celá první série.

Simon a Overmyer pracují s postavami, které se do města vracejí v obavách, ale s alespoň mírným optimismem a vírou v lepší zítřky. Ve městě zůstávají, přestože často nemají doslova ani střechu nad hlavou a snaží se znovu zrekonstruovat nejen svoje bydlení a práci, ale také svoje životy, které byly hurikánem zasaženy. Všechny do jedné ale bojují s rostoucí frustrací pramenící z nečinnosti ofi ciálních úřadů v čele s FEMou (Federální agentura pro zvládání krize) a neworleanskou policií. Některé z postav jí podlehnou a rozhodnou se město opustit (přestože se do něj posléze permanentně vracejí po zjištění, že mají tamní „kulturu“ v krvi a nemohou se jí ze dne na den vzdát), většina ale dává přednost ventilaci v podobě odporu vůči nefunkčnímu systému.

A tady nastupuje YouTube jako nově vznikající demokratická platforma umožňující vyjádření a rychlé sdílení názoru s okolním světem a na řadu přichází také hudba coby prostředek emocionálního souznění a sdílení s podobně naladěnými lidmi. Profesor literatury Creighton Bernette v podání Johna Goodmana propojuje sféru vysokoškolského intelektualismu, Katrinou těžce zasaženého neworleanského školského systému a osobní rovinu frustrovaného otce od rodiny, který je nucen přehodnocovat jak svůj hodnotový systém, tak víru v lepší budoucnost. Aby se vyrovnal se stále rostoucím vztekem pramenícím z kolapsu všech stávajících jistot, které před Katrinou měl, objevuje YouTube a začíná nahrávat na web svoje osobní zpovědi a vzkazy americké vládě, prezidentu Bushovi mladšímu nebo představitelům FEMy. Ačkoli jeho videa dostávají širokou podporu nejen od uživatelů sociálních sítí, ale také od místních obyvatel Tremé, profesorův entuziasmus postupně klesá a přelívá se od čiré frustrace–vzteku (vyjadřované často vulgarismy typu „you fucking fuck fucks“) do frustrace – deprese vrcholící profesorovou smrtí.

Podobnou cestu nastupuje celá řada dalších postav Treme, ovšem na rozdíl od profesora se čas od času snaží ze svých depresí dostat a aktivně se zapojit do odporu vůči neutěšenému statu quo. Rebelem s příčinou je např. DJ Davis McAlary (první pravidelná TV role Stevea Zahna), talentovaný mluvka, který nejde pro kritiku systému příliš daleko. Své přesvědčení nejdříve tlumočí coby moderátor v rádiu a „znalec“ neworleanské hudby, posléze také jako člen hiphopové skupiny. Od slov k činům stejně jako profesor Bernette ale nikdy nepřejde. Těmi aktivními jsou v Treme převážně ženy, ať už se jedná o právničku Toni Bernette hledající pohřešované vězně, ztracené a téměř nikým nehledané od zaplavení New Orleans, barmanku LaDonnu Batiste-Williams cestující mezi dvěma městy ve snaze udržet matčin bar a najít ztraceného bratra, nebo mladou pouliční houslistku Annie Talarico (ztvárněnou populární americkou houslistkou Luciou Micarelli), která se pozvolna odpoutává od svého přítele a začíná hledat svoji vlastní cestu na hudební scéně.

Za zvuků hudby

Jedinečnost Treme spočívá i ve využívání hudby. Ta neslouží výlučně k tvorbě emocionálního naladění a přiblížení se k postavám, stává se nejen komentářem děje na scéně, ale také vytváří a představuje unikátní kulturní zážitek, který najdete jenom v Tremé. Hudba prostupuje celým seriálem jednoduše proto, že je jedním z hlavních elementů, které jsou součástí jak samotného New Orleans, tak života postav a řady jejich představitelů. Alespoň tak je v seriálu obraz New Orleans konstruován. Jazzové rytmy jsou pro většinu postav tím jediným, co je drží od propadu do deprese nebo zběsilého útěku z města. Představují kýženou záchranu a povzbuzení do každodenního boje za přežití. Pouliční i před Katrinou úspěšní hudebníci jsou nuceni se často i doslova prát o práci, hudební kapely zachraňují bary a restaurace od krachu, prostřednictvím hudby jsou vyjadřovány názory a ventilován vztek z nicnedělání. Hudba znamená naději i pomoc jak pro člověka, tak pro celé město. Ve světě Treme je tím jediným, co všem ještě zbylo, ať už se jich zatopení města nějak osobně dotklo, či nikoli. Antoine Batiste, trombonista par excellence, je po hurikánu nucen brát každou práci, která se mu namane. Přesto je největší katastrofou jeho dosavadního života nikoli hurikán, ale dočasná ztráta trombonu, o který Antoine přichází během brutálního policejního zatčení. Hudební nástroj je ztělesněním nadějí, které muž chová, stejně jako možnosti vydělat si peníze a zajistit rodinu. Pro Alberta Lambreauxe, šéfa indiánské skupiny průvodu Mardi Gras, je pro změnu možnost připravit si znovu kostým na Mardi Gras a projít ulicemi Tremé za zvuků tradiční hudby záležitostí nejen cti, ale téměř existenciální záležitostí.

K podpoření autentičnosti tvůrci natáčeli nejen v reálných lokalitách New Orleans, ale také obsadili a konzultovali celou řadu místních hudebníků. Většina postav Treme je navíc inspirována skutečnými lidmi. V seriálu se například jako cameo několikrát objevuje neworleanský trumpetista Kermit Ruffins, úhlavní sok Antoina Batisty, hudebního parťáka houslistky Annie si zahrál známý americký písničkář Steve Earle, sám sebe ztvárnil také Elvis Costelo nebo soulová zpěvačka Irma Thomas a celá řada dalších hudebních osobností ve většině případů pocházejících přímo z New Orleans.