Festival Jeden svět / Od lidských práv k novým médiím

První věc, která mě zaujala v souvislosti s letošním ročníkem festivalu Jeden svět, je film Na stupních vítězů německého režiséra Jana Tenhavena, který jste vybrali na zahájení. Tento snímek pojednává o pětici aktivních seniorských atletů. Není to pro Jeden svět z tematického hlediska poněkud neobvyklý start? Nad programem a proměnami festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět s jeho ředitelkou Hanou Kulhánkovou.

Nad programem a proměnami festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět s jeho ředitelkou Hanou Kulhánkovou.

První věc, která mě zaujala v souvislosti s letošním ročníkem festivalu Jeden svět, je film Na stupních vítězů německého režiséra Jana Tenhavena, který jste vybrali na zahájení. Tento snímek pojednává o pětici aktivních seniorských atletů. Není to pro Jeden svět z tematického hlediska poněkud neobvyklý start?

O letošním zahajovacím filmu jsme vedli v rámci festivalového štábu dlouhé diskuze. Pro Jeden svět je rozhodně netypické začít festival něčím, co není vyloženě „hardcore“ lidskoprávní. Nicméně film Na stupních vítězů nás všechny ohromil. Na první pohled je jeho téma spíš sociální, ale podle nás s lidskými právy absolutně souvisí. Tento film spadá do tematické sekce Věku navzdory, v které se letos budeme zabývat právy seniorů a seniorek a tím, jak k nim zbytek společnosti přistupuje. Skrze tuto sekci chceme zkusit propojit různé generace a ukázat, že stáří se nevylučuje s aktivním životem. Film Na stupních vítězů pak předkládá velmi silný portrét pěti neskutečně aktivních, samostatných, vitálních a opravdu hodně starých lidí se skvělým pohledem na život. Věřím, že spoustu lidí zaujme.

Jaká jsou vlastně ta hlavní kritéria selekce filmů do vašeho festivalu? Nakolik upřednostňujete tématické zaměření filmů oproti jejich uměleckým či řemeslným kvalitám?

Téma filmů je pro nás určitě to hlavní, ale rozhodně se nedá říci, že by to bylo jediné kritérium. Jsme filmový festival a samozřejmě chceme ukazovat to nejlepší, co je dostupné, a to nejen z tematického ale i z formálního hlediska. Lidé si hodně často dokumenty a obzvlášť dokumenty o lidských právech spojují s žurnalistikou nebo s televizní formou vyprávění, a pak přijdou na festival a jsou mile překvapení. Filmy, které považujeme za tematicky i filmařsky nejkvalitnější, zařazujeme do hlavní soutěže. Vedle toho máme na festivalu například sekci Máte právo vědět, kde se dostávají ke slovu především snímky všímající si opomíjených témat. Často se jedná o projekty, které točili amatéři a vznikaly za extrémně složitých podmínek. U nich pak formální stránka samozřejmě nehraje takovou roli.

Jste ředitelkou Jednoho světa dva roky. Máte pocit, že se za tuto dobu díky Vaší osobnosti proměnilo něco základního ve struktuře festivalu a jeho dramaturgii?

Podstata festivalu a základní způsob, jakým se ustanovují kategorie, jsou stejné jako za dob Igora Blaževiče. V tomto smyslu ani není možné festival proměnit pouhou výměnou vedení. Téma lidských práv bylo a vždy bude tím hlavním. Stále také platí to, že výběr filmů u nás vzniká jako kolektivní dílo. V programovém oddělení jsme tři a o selekci a jednotlivých tématech diskutujeme i s ostatními lidmi z festivalového týmu.

A otiskly se do programu nějak vaše osobní preference a zaměření?

Mě i s ohledem na moje studia zajímají ženská témata, což se do festivalu určitě promítlo. Od minulého roku jsme zaměřili jednu z klasických tematických kategorií právě na ženy, dostala název Ženským hlasem. Máme pocit, že rovnoprávnost žen ve světě i v Česku stále nefunguje, a chtěli bychom na to více upozorňovat právě skrze zmíněnou kategorii. To ale neznamená, že by se filmy na toto téma pravidelně neobjevovaly v programu už v minulých letech. Zároveň mě vždycky zajímalo téma rozmanitých identit, včetně těch sexuálních. V programu pak máme napříč různými tematickými kategoriemi poměrně dost filmů, které nějak souvisí právě s problematikou GLBT identity. V neposlední řadě se snažím hledat cesty, jak festival víc propojit s českými filmaři a vůbec s celým zdejším filmovým průmyslem. Chceme hledat způsoby, jak se navzájem obohatit a pomáhat českým filmům a filmařům například pronikat na zahraniční festivaly. Letos jsme se v této souvislosti rozhodli, že poprvé uspořádáme speciální třídenní workshop One World, Many Ways zaměřený na filmové profesionály. Připravovali jsme ho intenzivně ve spolupráci s německou organizací Documentary Campus. Je to začátek něčeho, čemu se chceme věnovat dál.

Přišlo vám, že je zde podobných podpůrných snah stále nedostatek? V Česku již určité aktivity pro filmové profesionály fungují, a to nejen v rovině industry sekcí festivalů ale i skrze možnosti celoročního vzdělávání na rozmanitých workshopech.

Způsob, jakým spolupracujeme s Documentary Campus je poměrně ojedinělý. Program workshopu bude speciálně přizpůsobený programu festivalu a vůbec tématu lidských práv. Experti, kteří budou workshop vést, budou často lidé, kterým na Jednom světě poběží jejich vlastní filmy. Jsem velmi zvědavá, jak tohle propojení filmového byznysu a tématu lidských práv dopadne.

Společnost Člověk v tísni poslední roky iniciuje také vznik vlastních filmů, které následně dostávají v rámci Jednoho světa prostor v sekci Člověk v tísni uvádí. Letos uvedete na festivalu v premiéře například film Eriky Hníkové Tři dary. Chystáte se v těchto producentských či koproducentských aktivitách pokračovat dál?

To je jedna z věcí, která je pro mě hodně zásadní. V této oblasti se nabízí široké spektrum možností. Člověk v tísni má velké množství aktivit po celém světě a v jeho propojení s filmaři se nabízí velký a s ohledem na festival naprosto přirozený potenciál. Pro mě osobně bude velký úkol se v rámci celé organizace pokusit nastavit chod věcí tak, aby filmů, které Člověk v tísni produkuje nebo koprodukuje, vznikalo do budoucna více.

Kromě zmíněného workshopu letos poprvé věnujete samostatnou sekci i novým médiím…

V letošním roce jsme se rozhodli, že Jeden svět nebude jen o filmech, ale i o internetových kampaních. Zrodila se tak sekce Nová média mění společnost. Jednoduše tak reagujeme na to, že celý svět začíná možnosti nových médií využívat, což nepochybně ovlivňuje i samotnou podobu současného filmu. Uspořádali jsme otevřenou soutěž o nejlepší světovou kampaň využívající nová média. Z přihlášených jsme pak vybrali přibližně desítku těch nejzajímavějších a pozvali jsme zástupce jednotlivých organizací, aby představili svoji práci. Mimo to budeme organizovat týdenní školení pro české neziskovky, během něhož je budeme učit s novými médii pracovat tak, aby je dokázaly využívat ke zvýšení dopadu svých aktivit.