Nad programem LFŠ s Pavlem Bednaříkem, uměleckým ředitelem

Tímto rozhovorem bychom rádi započali tradici rozhovorů s dramaturgy festivalů, které by měly pomoci návštěvníkům zorientovat se v programu. Mělo by jít o více méně neformální dialogy nad programovou nabídkou. Na začátku rozhovoru jsem se Pavla ptal na rozdíly mezi současnou filmovkou a dramaturgií LFŠ za bývalého uměleckého ředitele Jiřího Králíka. K orientaci v letošní nabídce by to ovšem přímo nepomohlo, začneme tedy od konce – rovnou u programu.

Tímto rozhovorem bychom rádi započali tradici rozhovorů s dramaturgy festivalů, které by měly pomoci návštěvníkům zorientovat se v programu. Mělo by jít o více méně neformální dialogy nad programovou nabídkou. Na začátku rozhovoru jsem se Pavla ptal na rozdíly mezi současnou filmovkou a dramaturgií LFŠ za bývalého uměleckého ředitele Jiřího Králíka. K orientaci v letošní nabídce by to ovšem přímo nepomohlo, začneme tedy od konce – rovnou u programu.

Tarr

V programu mě na první pohled zaujala retrospektiva Bély Tarra. Kdysi jsem na Febiofestu dělal dramaturga jeho retrospektivy, ta však nebyla kompletní. Proto se chci zeptat, kolik filmů bude mít retrospektiva na filmovce?

Bude čítat čtrnáct filmů s tím, že jediný zásah se odehrál u povídkového filmu Vize Evropy, kde si autor přál pouštět jen svoji část.

Předpokládám, že počítáte, že budete mít jiné diváky, než byli na Febiofestu...

Podle mého velmi osobního názoru není Febiofest typem festivalu, který by měl „citlivost“ pro retrospektivu Bély Tarra, v tomto ohledu si myslím, že LFŠ je pro ni lepší prostor. Ostatně, prý se mu tenkrát ani nechtělo moc přijet.

Nechtělo, střihal Muže z Londýna, po noci ve střižně se sebral a na pár hodin přijel. Nicméně rozhodně lepší retrospektiva o čtrnácti filmech než o čtyřech. Teď klíčový dotaz, kdy a kde poběží Satanské tango, Tarrův legendární sedmihodinový film?

Bude to ve čtvrtek 29.07. od 17:00 ve Slováckém divadle, které má kapacitu tři sta míst a je na takovou událost dostatečně pohodlné.

A kolik bude přestávek?

Přestávky budou dvě.

Jen dvě, to je málo. Tenkrát jsme měli čtyři a bylo to tak akorát. Zážitek je to po všech stránkách náročný, je potřeba jíst, pít...

Pevně věřím, že v dobrém kině, jako je Slovácké divadlo v Hradišti, to poučení diváci zvládnou i se dvěma přestávkami.

Ján Kadár

Jána Kadára asi všichni znají. Budete uvádět jiné filmy, než dělal s Elmarem Klosem?

K této sekci máme i takový malý bonus. Dostali jsme možnost pustit vzácný tříminutový záznam z předávání Oskara za Obchod na korze z roku 1966. Jinak z toho méně známého tam budou Kadárovy ranné dokumenty, celovečerní debut Katka a pak tam budou dva filmy z jeho kanadského období (Anděl Levine, Co mi táta nalhal). Chtěli jsme jich co nejvíc, bohužel to narazilo na jako obvykle velmi komplikované vyjednávání s televizemi, které už nemají kopie.

Jsem rád, že máte na programu Kadárovu a Klosovu Touhu zvaná Anada, film který po získání Oskara produkovala tuším Columbia Pictures. V polovině devadesátých let jsem ji viděl právě na LFŠ a byl jsem překvapen kosmopolitností toho filmu, jak co se týče tématu tak stylu.

Kadárovu retrospektivu jsme plánovali jako pokud možno kompletní, a přestože nemáme všechny filmy k dispozici, výběr je myslím velmi reprezentativní. Původním záměrem bylo rehabilitovat Kadára v kontrastu k proklamovanému výročí Elmara Klose, který se objevil letos na více festivalech.

Island po 10 letech

Když jsem listoval programem, občas jsem měl pocit, že je tam více věcí, které jsem viděl před deseti, patnácti lety (Děti přírody, Zimnice, Ďáblův ostrov, Albín jménem Noi). Vlastně jsem měl pocit, že je chceš představit dnešní generaci dvacetiletých.

Generace diváků, která jezdí dnes na filmovou školu má v průměru tak kolem pětadvaceti let, proto neviděli dnes už islandského klasika Fridrikssona ve Varech, neviděli ještě klasické noirové filmy a podobně. Těžko říci, kdy nastává výměna generací, ale jak jsme se bavili v programovém štábu, tak po pěti až deseti letech stojí za to se vracet k některým autorům.

Připadá mi, že takový ten koncept, co byl za Jiřího Králíka, kdy filmovka každoročně mapovala jednu kinematografii, zůstal zachovaný, ale tentokrát u kinematografie, kde se to mapovat dá. Island mi přijde jako malá kinematografie, kde za rok vznikne doslova pár filmů. Tady to funguje, co však s tím budete dělat do budoucích let?

To je samozřejmě důležitá otázka. Rozhodně nechceme dělat takové ty velikášské akce jako retrospektivu celého francouzského filmu s třiceti snímky... Vytvořili jsme si seznam zemí, které u nás nebyly představeny dlouho nebo vůbec a to jsou menší země, u nichž se dá kinematografie představit v určité celistvosti. Našli jsme asi 15 zemí, které bychom chtěli výhledově dělat, bylo to třeba Turecko, Irák, Estonsko.

Budete promítat i snímek Silný kafe Börkura Gunnarssona, bývalého studenta FAMU. Uvádíte ho jen proto, že jako film natočený islandským režisérem v Česku je to svým způsobem kuriozita, nebo pro samotné kvality snímku?

Šlo nám především o ty průniky, že jsou např. Islanďani, co studují, i když třeba nedostudují na FAMU. To je příklad právě Gunnarssona, který v české produkci společnosti Bionaut natočil distribuční film, i když jeho kvality nejsou nijak zásadně převratné.

Stále nový latinskoamerický film

Jak moc je komplexní retrospektiva Nový latinskoamerický film. Ptám se proto, že ten se překotně rozvíjí, stále se v něm něco zajímavého děje.

Na rozdíl od dřívějších let, kdy všichni dramaturgové byli spíše v roli poradců, tady byla dána naprostá důvěra dramaturgovi Davidu Čeňkovi, který ve své znalosti kinematografií Latinské Ameriky nemá u nás konkurenci. Zároveň je důležité, že i když u nás pojem nový latinskoamerický film nefunguje jako termín, ve španělsky píšících zemích tomu tak je. Tedy sekce představuje tento fenomén. Při výběru filmů z tohoto regionu však vstupuje do hry důležitý faktor, kterým je komplikované jednání s distributory a ambasádami.

Paralelně s touto sekcí běží retrospektiva Lisandra Alonsa. Viděl jsem dva jeho filmy, jednak Mrtví, naprosto vynikající minimalistický film srovnatelný s nejlepšími filmy tohoto „žánru“, a pak Liverpool, který mi přišel poněkud formalističtější. Takových vynikajících režisérů, co mají dva tři skvělé filmy, je v současnosti v latinské Americe celá řada, ať je to Fendrik, Trapero, nebo Carlos Reygadas.

Retrospektivu jsme zvolili podle toho, kdo může přijet. Letos mohl přijet Lisandro Alonso, proto jeho retrospektiva. Uvádíme všechny čtyři jeho filmy. Navíc přijedou publicisté z Argentiny Pablo de Vita a Gabriel Rodríguez z Mexika, kteří právě mohou českým divákům vysvětlit význam termínu Nový latinskoamerický film ze španělského tisku.

To bude velmi zajímavé, u minimalistických filmů je často těžké získat z nich nějaký konkrétní význam, ale v domácí kultuře nějaký konkrétní význam mají, který by nám tito pánové mohli osvětlit. Třeba o slavném minimalistickém filmu Gerry Američana Gus van Santa jsem slyšel, že dva mladíci putující pouští jsou Izrael a Palestina, to byl např. názor českého amerikanisty. Přitom tam mohou být úplně konkrétní odkazy k americké realitě a stejné to může být s Alonsovými filmy.

Oba s Davidem Čeňkem považujeme za důležité pozvat hosty, kteří umí osvětlit právě kontext, čehož autoři často schopní být nemusí. Tady by to měli být dva kritikové, kteří by měli mít dostatečný odstup.

Sociálně angažované umění

Poslední otázka. Jiří Králík dělal taková ta všeobjímající témata jako film a dětství nebo film a erotika. Měl jsem z toho pocit, že podle něj film dokáže uchopit všechna témata, že film byl zbožštěný, že má ke všemu přístup a to navíc ten správný přístup. Takové „zbožštění“ teď nenastalo, ale zařadili jste do programu také jedno velké téma – věnované fotbalu. Popravdě, moc jsem to nečekal, filmovka pro mě byla orientovaná vždycky esteticky, a nikoli tak, že se skrze filmy poznává něco jiného než film. Trochu mi to připomíná orientaci Academia filmu Olomouc, festivalu populárně naučných filmů.

Je to otázka, jak rozumíme filmovému médiu. Buď je to kategorie estetická, nebo také sociální, politická a ideologická. Rozhodli jsme se, že tento druhý aspekt chceme zachovat. Nijak nezakrýváme, že to souvisí s MS ve fotbale, které právě skončilo. Zaměřili jsme se na určitý sociální moment fotbalu: fotbal jako fetiš. Podle toho byl proveden konečný výběr filmů. Tedy ten aspekt, co má AFO, tady je, ale AFO je omezené na dokumenty a populárně naučné filmy. Tato sekce by měla ukazovat film jako angažované médium. V této souvislosti je jasné, proč dalším hostem filmovky je Ken Loach...

Ptal se Zdeněk Holý.